Rozumět si s nocí

Dnes jsem si s nocí obzvlášť rozuměl.
Šel jsem ven v dešti – v dešti zase zpět.
Prošel jsem pod posledním ze světel.

Uličku plnou smutku na dohled,
minul jsem na pochůzce strážného.
Neřek jsem nic a zrak jsem nepozved.

Zůstal jsem stát, když z ticha klidného
tlumený výkřik zazněl ulicí
a přelét střechy bloku celého;

nebylo to však Vrať se prosící
nebo snad Sbohem. V nebi pak se skvěl
v závratné výšce měsíc zářící.

A čas, ten stál, a přitom uháněl.
Dnes jsem si s nocí obzvlášť rozuměl.

Poezie Roberta Frosta v překladu Roberta Jacka – ukázky

Robert Frost (1874–1963)

Frostovu zdánlivě prostou, ve skutečnosti však jen od prvoplánových příkras oproštěnou poezii anglosaští čtenáři znají velmi důvěrně, avšak pro české publikum jeho jméno příliš známý pojem nepředstavuje. Jako čtyřnásobný držitel Pulitzerovy ceny, autor desítky básnických sbírek a tvůrce několika nejproslulejších básní americké literatury byl přitom básníkem, kterému se již během života dostalo nebývalého uznání, a dnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů vůbec.

Tohoto velkého solitéra mezi americkými modernisty objevil v prvním desetiletí 20. století v Londýně Ezra Pound a po roce 1914 rovněž nejvýznamnější z básníků tzv. imagismu Thomas S. Eliot. Frost však nebyl členem žádného literárního uskupení. Nejblíže měl k britským básníkům přírody (např. k Edwardu Thomasovi). Jeho produchovnělá, přírodně panteistická lyrika je pozdně romantickým ohlasem, vyznačujícím se temným emersonovským viděním, znepokojivou melancholií, ale i sžíravostí, jež se projevily už v jeho raných sbírkách Chlapcova vůle (1913) nebo Na sever od Bostonu (1914).

V celku svého básnického díla je Frost lyrikem drsně přírodního světa. Lidský život na pozadí nespoutané přírody a nekonečných lesních zákoutí v něm vyvolává skepsi spojenou s obtížným hledáním smyslu vnímané skutečnosti. Ovšem „[v] dialogu s absolutnem se básník za sebe i za člověka obecně ozbrojuje hledáním krásy, štítem ironie, někdy i humorného nadhledu, ale i občasným pokorným přijetím neměnnosti osudu“ (z doslovu Josefa Jařaba).

Tomáš Jacko (1978)

Básník, překladatel, fotograf. Rodák z Hradce Králové, studoval moderní jazyky a matematiku v Praze a v Bonnu; v Olomouci pak absolvoval doktorské studium v oboru anglická a americká literatura u předního amerikanisty profesora Josefa Jařaba. Od roku 2005 žije v Belgii, kde pracuje jako překladatel.

Pozornost odborných kruhů i široké veřejnosti si získal především moderním překladem slavné básně E. A. Poea Krkavec / The Raven (Prstek, Praha 2008), který vyvolal značný ohlas nejen volbou titulu, nýbrž – a zejména – přirozeným, mluvným jazykem respektujícím na rozdíl od ostatních českých překladů jazykové charakteristiky originálu.

V Jackově překladu se čeští čtenáři rovněž vůbec poprvé setkali s poezií světoznámého belgického básníka Maurice Carêma, a to ve výboru Zvláštní květy / Étranges fleurs (Prstek, Olomouc 2013).

Tomáš Jacko je autorem řady básnických sbírek a fotografických publikací.

O knize na stránkách nakladatelství Aleš Prstek

(Příspěvek byl připraven na základě materiálů poskytnutých nakladatelem a překladatelem knihy)