Z našeho archivu: 

Publikováno v časopise Český jazyk a literatura, č. 5, 2014

Článek je polemickou reakcí na literární část maturitní přílohy deníku MF Dnes věnovanou Máji Karla Hynka Máchy. Zaměřuje se na problematiku výběru edice textu a na to, co by mělo být předmětem ústní zkoušky státní maturity z češtiny.

Následující řádky se týkají 1. dílu seriálu „o knihách, ze kterých můžete skládat maturitu“, publikovaného jako příloha deníku MF Dnes dne 28. 2. 2014 (dále Příloha). Příloha se skládá ze dvou částí: literární a slohové. Věnovat se budu jen části literární, která se týká Máje Karla Hynka Máchy a kterou napsala novinářka Radka Wallerová. Literární část má čtyři části: výňatek uměleckého textu (dále Výňatek), hlavní text (dále Hlavní text), oddíl O Máji a oddíl Na co se určitě budou ptát (odpovědi v tomto oddíle připravila češtinářka Arcibiskupského gymnázia Veronika Valíková). Literární část je pojata jako návod k přípravě na ústní maturitní zkoušku z češtiny.
Hlavní text chce být stručnou rekapitulací obsahu Máje a pokusem o charakteristiku hlavních postav. Překvapuje mě, že je na výňatku nezávislý a že se v něm ani jednou z Máje necituje. Tvrzení jsou studentům předkládána bez jakéhokoliv textového podkladu, a tak nevíme, na základě čeho autorka usoudila, že Vilém je „výbušný“ a „vyčítá [svému otci] nedostatek lásky“. Text je vším možným, jen ne textem, který bychom studentům mohli při přípravě na ústní část maturitní zkoušky doporučit. Třeba i proto, že autorka ignoruje rozdíl mezi veršem a prózou („opakují se v něm věty podobně jako refrén“), Karlem Hynkem Máchou a Hynkem nebo Vilémem. K něčemu podobnému došlo i v oddílu Na co se určitě budou ptát: zde se sice používá kategorie lyrického subjektu, ale to nebrání tomu, aby se o verších Bez konce láska je! – Zklámánať [sic] láska má prohlásilo: „Ty bohužel ironicky míněny nejsou. Brzy nato Mácha zemřel.“ Některé formulace Hlavního textu mají dokonce blízko k parodii žákovského slohu: „V další mezihře po Vilémovi pláčou ostatní loupežníci, kteří teskní po svém vůdci, zatímco Mácha líčí krásnou horskou krajinu.“
V oddílu O Máji dostane student tip, kde text Máje získat. Jedná se o odkaz na elektronickou verzi, kterou je možné stáhnout zdarma. Její šiřitelé na první straně upozorňují, že text neprošel „korekturami a redakčními úpravami nakladatele, stejně tak výsledná elektronická podoba knihy nebyla detailně kontrolována. To znamená, že kniha může obsahovat gramatické, stylistické a jiné chyby. Omlouváme se za ně.“ Pokládám za krajně nevhodné studentům doporučovat text, o němž se jako první informaci dozvědí, že je s chybami. A on s chybami opravdu je! Navíc se jedná o text defektní: skladba v něm totiž nezačíná dedikací Hynku Kommovi a dedikační básní, ale přímo prvním zpěvem; a nekončí Poznamenáním k 1. intermezzu, ale posledním veršem 4. zpěvu. To vše bez jakéhokoliv upozornění.
Bez jakéhokoliv upozornění se také neshodují informace o kompozici Máje v Příloze. V Hlavním textu se Máj skládá jen ze čtyř zpěvů a dvou intermezz, o dedikační básni tu není zmínka. V odstavci Charakterizujte výstavbu textu se ale ve výčtu jednotlivých částí uvádí i předzpěv (čímž je myšlena dedikační báseň) a studenti jsou dokonce naváděni k tomu, aby o „zřejmě ironickém předzpěvu popřemýšleli“. Ovšem text, který je studentům doporučen ke stažení, tuto část neobsahuje. Dochází tak k několikanásobnému matení studentů, kteří jednak nevědí, co je správně, jednak – pokud si obstarají text na základě doporučujícího odkazu – mohou začít předzpěv hledat kdesi v úvodu 1. zpěvu.
Z dalších defektů doporučeného elektronického textu uveďme nerespektování odstavců. Není to nepodstatný detail, ale zásadní zásah do kompozice. Je přece velký rozdíl, je-li text strofický (jako např. dedikační báseň), tj. členěný podle nějakého vyššího formálního principu, který se stává normou celého úseku, nebo je-li nestrofický a všechny verše plynou bez přestávky, nebo je-li rozdělen do tzv. odstavců, kdy je členění textu ponecháno tvůrčí individualitě.
Elektronická verze obsahuje také interpunkční chyby. Např. verš nic mimo promyk hvězd nezírá končí středníkem, má ale končit tečkou. Následující verš (Dívčina krásná, anjel padlý) začíná velkým písmenem, a pokud bude student pozorný, může se domnívat, že velké D ve slově Dívčina má nějaký důvod, což může ovlivnit jeho rozbor. Tato chyba bohužel zůstala neopravena v přetisku veršů ve Výňatku. Pomiňme nečeské psaní uvozovek a přejděme ke znění jednotlivých slov a veršů (prošel jsem jen 1. zpěv). Překlep hluoběji (místo hlouběji) svědčí o nedbalosti, rušení kvantity ve slově ňadra (místo ňádra) zasahuje do zvukové roviny textu. Několikrát došlo také k porušení celých veršů: břeh objímal je kol a kol místo břeh je objímal kol a kol; až posléze šerem v jedno splynou místo až posléz šerem v jedno splynou; verš „Kde Vilém můj?“ „Viz,“ plavec k ní je rozdělen na dva verše. Tyto změny mají dopad na metrum: první retušuje metrické porušení (přízvuk víceslabičného slova se z metricky nedůrazné pozice dostává na metricky důraznou), druhá změna provádí opak právě řečeného a třetí změna dělá z jednoho čtyřstopého jambu dva jamby dvoustopé. Ale kdo by se staral o takové maličkosti! Verše Máje jsou ve Výňatku vysázeny po dvou do jednoho řádku! Tím je metrum zničeno: zatímco verše ta v usta, zraky, čelo její / půvabný žal i smutek psala jsou čtyřstopými jamby, spojením těchto veršů do jednoho řádku vzniká verš nepravidelný. Tímto barbarským zásahem také dochází ke vzniku vnitřního rýmu.
Argument, že tip na to, kde získat knihu, byl veden snahou o to, aby kniha byla dostupná elektronicky a zdarma, neobstojí. Zdarma a elektronicky lze Máj získat např. v České elektronické knihovně (Svadbová, B. a kol.), a to první vydání z roku 1836, Krčmovu edici 1. svazku Máchova Díla z roku 1928 a Janského edici 1. svazku Máchových Spisů z Knihovny klasiků z roku 1959. Na rozdíl od jiných volně šířených vydání Máje se jedná o odborně připravené edice.

Vraťme se k textu Přílohy. Rubrika Rozbory děl k maturitě v oddílu O Máji se omezuje na dva internetové odkazy, na kterých najdeme vypracované čtenářské deníky. Taková pomoc je k ničemu. Pochybuji, že by nějaký maturant o existenci podobných stránek do této chvíle nic netušil, navíc bych od profesionálně vytvořeného edukačního materiálu očekával, že bude odkazovat ke zdrojům s odborně garantovanou kvalitou. K Máji bylo možné doporučit krátké a maturantům snad srozumitelné rozbory od Daniely Hodrové (Hodrová 1986) nebo Miroslava Červenky (Červenka 1990).
V odstavci Určete prostředí, v němž se děj odehrává, v oddílu Na co se určitě budou ptát je jako vzorová odpověď studentům předloženo toto: „Tragický příběh se odehrává na Máchově jezeře pod Bezdězem. Líčení přírody, používání barev a jemných odstínů je to nejkrásnější, co nám Máj nabízí.“ S takovouto odpovědí bych jako zkoušející nemohl být spokojen. Je sice pravda, že Mácha v tzv. Výkladu Máje (který ale student v doporučené edici stejně nenajde) děj básně sám situoval k městu Hiršberg (dnešní Doksy), ale od maturanta bychom snad měli očekávat, že s takovouto informací kriticky naloží a že si je vědom toho, že prostor fiktivního literárního díla je prostorem smyšleným, jakkoli může být reálným prostorem inspirován. Jednoduše to vyjádřil v komentáři k Máchovým Básním Miroslav Červenka: „Krajina Máje je především básnickou vizí, na níž se podílejí i jiné autorovy zkušenosti, např. z cesty do Itálie“ (Mácha 1997, s. 282). Druhou část odpovědi nechávám pro její nejapnost bez komentáře.
Na to, že prostor Přílohy je dost omezený, se v ní nešetří podružnými informacemi: dozvídáme se, která skutečná událost Máchu inspirovala, kde a kdy ji zaslechl, kdy a u koho byl objeven rukopis Máje, kolikrát Máj vyšel, jaký byl náklad prvního vydání, kolik kusů prvního vydání a kde se dochovalo. Jakým způsobem jsou tyto informace relevantní vzhledem k zadání zkoušky, kterým má být Charakteristika uměleckého textu (s využitím vědomostí získaných přečtením díla a s orientačním zasazením do literárněhistorického kontextu)?
Celkové pojetí literární části Přílohy ve mně vzbuzuje silné pochybnosti o kompetenci obou jejích autorek. Nechápu, proč se role experta na Máj a ústní zkoušku z češtiny ujal někdo, kdo o Máji a státní maturitě prohlásil:
„Máj jsem nikdy příliš ráda neměla. Jednoduchý příběh, který na mě působí jako telenovela. Hlavní postavy, jejichž jednání odporuje mým představám o etice. Filosofické úvahy, které mi vždy byly velmi vzdálené.“
„Kdo zná můj blog, ví, že státní maturita mi leží v žaludku od chvíle, kdy jsem se s ní důvěrněji seznámila. Už tehdy (zhruba před třemi lety) jsem pochopila, že čeština se díky CERMATU neposune kupředu, ale vrátí se zpět, k dobám totalitního myšlení.“
Literární část 1. dílu seriálu MF DNES nejen že nemá s obsahem a cílem ústní zkoušky mnoho společného, ale dokonce jim odporuje. Ignoruje se v ní totiž to hlavní: text uměleckého díla. Úrovní zpracování ani způsobem myšlení se příliš neliší od leckdy nedbalých studentských čtenářských deníků, kterými je zaplevelen internet. Uveřejnění takto nekvalitního materiálu není jen selháním obou autorek, ale i redakce MF Dnes, která takový text čtenáři předkládá jako vzorový.

Literatura:
ČERVENKA, Miroslav. Máj. Karel Hynek Mácha. In: ČERVENKA, Miroslav, MACURA, Vladimír, MED, Jaroslav, PEŠAT, Zdeněk. Slovník básnických knih. Praha: ČS, 1990, s. 136–146; dostupné na http://www.ucl.cas.cz/edicee/index.php?expand=/prirucky/obsah/SBK.
MÁCHA, Karel Hynek Básně. Praha: ČS, 1997.
HODROVÁ, Daniela. Karel Hynek Mácha. Máj. In: ZEMAN, M., aj. Rozumět literatuře. Praha: SPN, 1986, s. 59–68.
SVADBOVÁ, Blanka, aj. (ed.). Česká elektronická knihovna. Poezie 19. a počátku 20. století. Praha: ÚČL AV ČR, 2005; dostupné na www.ceska-poezie.cz.

Text vznikl s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068.

Robert Ibrahim, Ústav pro českou literaturu AV ČR, Praha