Z článku Václava Klause ml. Ředitelé škol se nově musí stát rasovými experty
Práce ředitelů není lehká, zodpovídají ve školách za kdeco, kompetence se jim naopak neustále odebírají.
(…)
Té agendy je dosti a čím dál větší část agendy ukrajuje agenda ryze byrokratická. Ale kreativita státu a Evropské unie nemá hranic. Nyní zasílá Česká školní inspekce výzvu k vyplnění dotazníku mířícího na počet Romů ve škole. Kvůli tomu bych však komentář nepsal.
Fascinující je definice: „Za romského žáka považujeme člověka, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností (např. při sčítání lidu) hlásil, nebo je za takového považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů.“
Celý text najdete ZDE.
Poznámka Josefa Soukala: Zeptal se někdo Romů, zda stojí o takovouto „pomoc“? A napadlo vůbec někoho z autorů výzkumu, jak by se cítili, kdyby se předmětem takto pojatého dotazování stali oni sami? Nebo platí, že „bohulibý“, „čistý“ účel světí jakkoli špinavé, v tomto případě nahnědlé prostředky?
Jazyková a myšlenková zhůvěřilost jsou jako dvojčata. Domnívám se, že uváděný výzkum a formulace v jeho rámci užívané jsou v hrubém rozporu s elementární etikou, a to nejen vzdělávací. Měly by se jími zabývat i orgány činné v trestním řízení. Co na to úřad ombudsmanky?
Už hodně dlouho se snažím šířit názor, že pro děti ze sociálně bědných poměrů je vedle školy – a asi víc než škola – důležité to, jak tráví čas mimoškolní. Za pokus by stálo zřídit něco jako celodenní polointernátní péči, prostě děti částečně „znárodnit“. Nepřišel jsem na to sám, už někdy v první polovině devadesátých let jsem si o myšlence internátní výchovy přečetl v rozhovoru s jedním vzdělaným Romem (pozn.: mj návrh není etnicky zaměřený). Snad by tak všechny ty peníze proudící do této oblasti přinesly daleko větší efekt než dnes. Nejsa odborníkem na tuto oblast, nepokouším se svůj návrh nějak konkretizovat, jen jsem v diskusích naznal, že by mu nepřáli či nepřejí ani ti, kteří se na sociální problémy zaměřují. Přitom je deset minut po dvanácté – dětí těžce handicapovaných rodinnými poměry není málo a stále jich přibývá, problémy narůstají…
Paní poslankyně zjevně problém vidí, jen se podobně jako mnozí další mylně domnívá, že by pomohlo zcela přenést tuto roli na školu. Ta by ovšem do volného času dětí přímo vstupovat neměla, když, tak státně dotovaným pronájmem prostor apod.
http://www.ceskaskola.cz/2019/07/eva-fialova-ve-vzdelani-deti-vidim.html?showComment=1563860347148#c1426750646885186467