Žádná oficiální omezení na západě samozřejmě neexistovala. Šlo spíše o všeobecnou atmosféru ve společnosti. „Co bys studovala, vždyť se vdáš!“ byla obvyklá věta v mnoha rodinách. Na dívky byl ovšem „brán ohled“ i jinak: matematika pro dívčí gymnázia měla poloviční počet stránek než ta pro gymnázia chlapecká, protože děvčata přece matematice nerozumějí, dívky měly taky jinou čítanku s příběhy posilujícími tradiční roli ženy. (…)

Vzdělanostní úroveň žen byla v západním Německu ještě na počátku sedmdesátých let podstatně nižší než u nás. Tehdy se už ale zvedalo druhé ženské hnutí a v politice se začalo mluvit o tom, že nízké vzdělání žen je překážkou jejich emancipace. Stejně jako to, že je žena sexuálním objektem, obecně druhým pohlavím v různých formách poddanosti muži. U nás za socialismu žena sexuálním objektem nebyla – jen když to sama chtěla. (…)

No a pokud jde o rovnoprávnost ženy v západních zemích, tak se mne nezmocňuje žádné velké nadšení. Udělalo se mnoho, společenské vědomí se změnilo, dnes je hospodářská samostatnost ženy samozřejmostí. Genderová teorie se však přes své nesporné zásluhy dostala do určité slepé uličky, když dogmaticky přestala rozlišovat mezi biologickými danostmi a sociálními vztahy mezi pohlavími, jako kdyby příslušnost k tomu či onomu pohlaví byla jen otázkou socializace, ba dokonce osobního rozhodnutí. Neoliberální ideologie toho rychle využila a přizpůsobila ženskou biografii té mužské; ze ženy udělala humánní kapitál jako předtím z muže. To pro mne není osvobození, ale zglajchšaltování obou pohlaví. Navíc na chudobě žen se toho změnilo málo: ve špičkových ekonomických pozicích sedí muži, obchod se ženami bují a wellnessové bordely cementují sexuální poddanství ženy. Sexismus se pranýřuje, to ano, ale mnohdy to má dogmatický přesah, kdy by se cenzura nejraději uvalila na každý text, který se jen trochu dotýká ženy.

Rozhovor vedla Tereza Šimůnková

K tématu viz též ZDE, ZDE, ZDE, ZDE či ZDE