Po některých ne právě šťastných vyjádřeních bývalého ředitele Ústavu pro jazyk český AV, čímž zdaleka nemyslíme jen situaci kolem odchodu z funkce, přináší rozhovor s Martinem Proškem, který nedávno nastoupil do ředitelské funkce, především zklidňující a pozitivní sdělení. Rozhovor se dotýká především obecnějších úkolů, jež by měl ústav řešit, mj. otázky kodifikace.

Jednou z významných rolí ústavu je jazyková kodifikace, čili určování toho, co je a není přípustné ve spisovné češtině. Například v anglosaských zemích ovšem žádná centrálně určovaná kodifikace jazyka neexistuje. Proč si myslíte, že je v českém prostředí důležitá?
Kodifikace je důležitá především proto, že je zkrátka společensky vyžadována. Moje zkušenosti z jazykové poradny jsou takové, že lidé si skutečně přejí, aby kodifikace existovala, chtějí mít jasná doporučení, o která se mohou opřít, i když to neznamená, že se jimi budou vždy a ve všem řídit. Když má člověk zdravotní problém, jde se poradit s lékařem. A stejně tak když má jazykový problém, chce se poradit s jazykovým odborníkem. Důležitá je i otázka školní výuky. Musíme vědět, podle jakých zdrojů žáky vyučovat český jazyk

(…)

Jak často je podle vašeho názoru optimální aktualizovat pravidla pravopisu a slovníky češtiny?
V jazykové kultuře se traduje, že optimální je měnit kodifikaci jednou za několik generací. Například poslední větší úprava Pravidel českého pravopisu je z roku 1993. Předtím proběhly drobnější úpravy oproti předchozím verzím Pravidel v letech 1981 a rozsáhlejší v roce 1957.

Jenže, jak vstupujeme do éry digitální komunikace, máme před sebou nové výzvy. Na internetu můžeme publikovat mnohem rychleji mnohem větší objem informací o jazyce než dosud, což s sebou přináší lákavou vidinu, že se jazyková kodifikace bude moci aktualizovat neustále, průběžně. Proti tomu na druhé straně stojí požadavek, aby kodifikace byla stabilní, už kvůli školnímu vzdělávání. My tedy stojíme na prahu rozhodnutí, jak skloubit požadavek na stabilitu jazykové kodifikace s lákavou možností dávat na internet průběžně nejaktuálnější informace o jazyce.

Vidíte nějaké řešení?
V úvahu můžeme vzít možnost vyznačit v kodifikaci stabilní jádro, na kterém se s velkou pravděpodobností po dobu do rozsáhlejší revize kodifikace nebude nic měnit. Například slovodům, u něhož se nedá očekávat, že by došlo k nějaké významné hláskové, gramatické nebo jiné změně. Vedle toho by v kodifikaci byly zvlášť označené efemérní nebo vyvíjející se jazykové prostředky, jako napříkladbookmaker. To je slovo nové, může procházet různými vývojovými fázemi s různou mírou počeštění grafické podoby.

Nebylo by samozřejmě dobré dávat do slovníku jako definitivně posouzený výraz, o němž víme, že je ve vývinu a může se dále měnit. U takových výrazů by měla být poznámka, že se jedná o variantu vyvíjející se, u níž se dají očekávat změny.

Rozhovor ZDE.