(…)
I rozprostírá se ticho za námi jako nezaseté pole.
I rozprostírá se němota jako studny plné kamení.
A možná, že to je právě ono – náš strach, naše bezvěrství,
to vysvětluje prudké mlčení hořkých svědků,
kteří to všechno viděli, jsou to oni, kdo má svědčit,
zpěvem označit vrahy,
hlasem naplnit právo.
Musí se odehrávat setba půlnočního zvuku,
musí se vytvářet přelud ranního zpěvu.
Je to tak znepokojivé. Neboť je to tak důležité.
Z básně ukrajinského spisovatele; text přinášíme v originálu a v českém překladu Radky Rubiliny.
Přednes v podání Romana Zhyrova je součástí cyklu 100 monologů, který připravují Městská divadla pražská.
Kategorie: Články
