Rychlé šípy nikdy nemluvily sprostě. Když potřeboval Rychlonožka zaklít, řekl himbajs šůviks a jedinou povolenou nadávkou v klubu byl plantážník.
Plantážník znamená debil, když nechcete říct debil. Jaroslav Foglar věděl, že zanadávat je občas potřeba i ve světě dokonalých dětí. Neodhadl však, kde v jazyce najít slovo, které by se jako slušná nadávka mohlo opravdu ujmout.
Plantážník je vzdálený, nelibozvučný, emočně neutrální. Hledat je přitom třeba tam, kde jazyk popisuje věc zároveň milovanou i nenáviděnou. Skutečnost, kterou se Češi opájejí, ale podvědomě se za ni stydí. Dejme tomu – jídlo. Zdroj hrdosti babiček a pupků dědů.
Kategorie: Slovní zásoba a tvarosloví
„…tak to vy jste ten trumbera, ten bloud, to ťululum, ten pleticha, ten trumpeta, ten vrták, ten truhlík, ten MAKOVEC, to nemehlo, to trdlo, to pometlo, ten tulipán, ten jelimánek, ten salát a ten přetrhdílo, ten splašený, ten střelený, ten trhlý, ten seknutý a ten pytlem praštěný, ten nádiva, ten nekola, ten nekňuba, ten mrťafa, ten ňuma, ten slíva a ten bambula, ten kašpar, ten janek, ten matěj, ten vaněk, ten kuba a ten popleta“ (K. Čapek)