První číslo letošního ročníku Slova a slovesnosti přináší tyto texty:

Úvodem (Editorial)
Petr Kaderka – Tamah Sherman – Eva Havlová: O redakční politice a redakční práci

Petr Kaderka: Pragmatika situace

Jana Davidová Glogarová – Jaroslav David – Radek Čech: Analýza tematické koncentrace textu: komparace publicistiky Ladislava Jehličky a Karla Čapka

Rozhledy

Jiří Homoláč: Nad knihou o jazykovém managementu v kontaktových situacích

Recenze

Ivo Vasiljev: František Daneš: Kultura a struktura českého jazyka

Kronika

Jana Hoffmannová – Petr Kaderka: Za Světlou Čmejrkovou
Vít Dovalil: Jak se dobrat pragmatického standardu?

Podrobněji ad:

Petr Kaderka – Tamah Sherman – Eva Havlová: O redakční politice a redakční práci

Z editorialu je jistě užitečné vybrat odstavec Zaměření časopisu:
„Slovo a slovesnost je recenzovaný vědecký časopis, jehož hlavním cílem je publikovat studie o jazyce a komunikaci založené na kvalitním výzkumu, ať už empirickém nebo konceptuálně-teoretickém. V časopise jsou publikovány původní práce z oblasti gramatiky, sémantiky, pragmatiky, sociolingvistiky, psycholingvistiky, sémiotiky, teorie překladu, teorie literatury aj. Časopis rozvíjí pražskou jazykovědnou tradici, a to s vědomím, že tato tradice je jen jeden z mnoha myšlenkových proudů v současném bádání o jazyce a komunikaci. Časopis je proto otevřen také kvalitním studiím založeným na jiných ideových směrech nebo vědeckých tradicích. Jako časopis vydávaný v ´srdci Evropy´ publikuje Slovo a slovesnost přednostně studie o jazycích užívaných v evropském prostoru.“

Petr Kaderka: Pragmatika situace

Hlavní teoretická stať tohoto čísla SaS (27 stran textu včetně poznámkového aparátu) se zabývá problematikou komunikační situace (klíčová slova: lidské jednání, situace, komunikační situace, vědecká situace, intersubjektivita, sémiotická multimodalita, sociální interakce, komunikační vzorec, komunikační žánr).
Článek se zaměřuje na pojem, jejž středoškolští češtináři znají jako součást objektivních slohotvorných činitelů. Z tohoto hlediska je nesporně užitečné si jej prostudovat. Zároveň s tímto konstatováním – a při poukazu na cílenou citaci z editorialu o zaměření časopisu (zejména v pasáži zdůrazňující vědecký charakter SaS) – si však dovolím položit otázku, zda je opravdu nutné manifestovat vědeckost jazykem, kterému ani vysokoškolsky vzdělaný odborník v daném oboru prostě nemůže porozumět. Autor této anotace získal vědeckou hodnost v oboru didaktiky českého jazyka a literatury, ale přesto se přiznává, že ne zcela chápe dále uvedené formulace (ani při jejich studiu v rámci textového celku): „Nejdůležitější důsledek generální teze o reciprocitě perspektiv je patrně ten, že lidé v komunikační situaci opouštějí konstrukty své privátní zkušenosti ve prospěch sociokulturních typizací“; „K prezentnímu hmotnému tělu člověk ´aprezentuje´ (zpřítomňuje) psychickou stránku, tj. mentální schopnosti, duševní prožitky atd.“; (tato studie směřuje ke koncepci) „která klade důraz na multimodalitu lidského sdělování, tj. na skutečnost, že při komunikování využíváme synergicky různé sémiotické mody […]”.
V žádném případě nelze říci, že citované formulace – zasazeny do plného kontextu – jsou odborně nesprávné. Naskýtá se jen otázka, kolika adresátům může být taková „vědečtina“ reálně srozumitelná – a k čemu pak tedy vlastně je.

Jana Davidová Glogarová – Jaroslav David – Radek Čech: Analýza tematické koncentrace textu: komparace publicistiky Ladislava Jehličky a Karla Čapka

Pro středoškolské češtináře má nesporný půvab zejména úvodní věta studie: „Snad pouze s výjimkou dadaistických textů, případně projevů lidí s mentálním postižením (např. Wernickovou afázií), se naprostá většina jazykových projevů týká nějakého tématu či souboru témat (v nejširším slova smyslu).“ Vskutku: tohle je zcela precizní definice dadaismu!
Následuje aplikace metody měření tzv. tematické koncentrace textu, tedy metody, „jejímž prostřednictvím je možné v textu detekovat tzv. tematická slova, změřit jejich tematickou váhu a nakonec kvantifikovat tematickou koncentraci celého textu.“

Jiří Homoláč: Nad knihou o jazykovém managementu v kontaktových situacích

V tomto článku naleznou středoškolští češtináři velmi inspirativní druhou část, Případové studie: v nich se autor zabývá mj. kontaktními situacemi ve střední a východní Evropě. Zjišťuje masivní průnik ruštiny do Běloruska (jen 4 % obyvatel starších 18 let hovoří bělorusky v každodenní komunikaci), zabývá se problematikou užívání maďarštiny na Slovensku a jazykovým postavením rodilých mluvčích angličtiny v České republice. Zajímavé je konstatování , že zatímco u rodilých mluvčích angličtiny „se nepředpokládá, že si češtinu osvojí, a rozhodnutí osvojit si češtinu je tak čistě individuální, např. u Vietnamců se jisté přizpůsobení očekává.“

Ivo Vasiljev: František Daneš: Kultura a struktura českého jazyka

Předmětem recenze je kniha Františka Daneše Kultura a struktura českého jazyka (Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, 2009, 512 s.) Upozorněme jak na tuto recenzi, tak na vlastní Danešovu publikaci: spíše než o výbor jde tu o kompendium toho nejzásadnějšího, co nestor české bohemistiky do našeho oboru přinesl.

Jiří Kostečka