Dotaz:
Chtěla bych se zeptat, jak je to s určováním slovotvorného základu u slov neodvozených (např. lev). Zejména v souvislosti s tím, že je v učebnicích ZŠ slovotvorný základ definován jako část slova, kterou mají slovo základové a odvozené společnou. Podle této definice, jestliže slovo není odvozené (neexistuje základové slovo), nemůže mít ani slovotvorný základ (společnou část). Nejedná se v této definici tedy o nešťastné zjednodušení? Žáci 5. třídy mají následně ve cvičení mimo jiných rozebrat právě slovo lev.
Paní P. K.
Odpověď ASČ:
V teorii slovotvorby bohužel panuje značná nejednotnost. Jde zároveň o jednu z nejobtížnějších pasáží ve výuce českého jazyka, a to jak na úrovni základní, tak středoškolské i vysokoškolské.
Definice slovotvorného základu (StZ), jak ji uvádí řada učebnic a jak ji cituje tazatelka, je přinejmenším nepřesná: nepostihuje totiž skutečnost, že ve slovanských jazycích dochází při tvoření slov velmi často k hláskovým obměnám kořene – srov. varianty kořene žen/hn u slovesa hnát (žen-u/žen-eš…, hn-a-l).
Soudím, že odborně i didakticky vyhovující definice pojmu slovotvorný základ je tato: StZ je ta podoba základového slova (ZS), z níž je BEZPROSTŘEDNĚ utvořeno slovo nové. – Ano, jde sice fakticky o část odvozeného slova, kterou má toto slovo společnou se slovem základovým, ovšem je třeba vždy upozornit žáky, že může být hláskově obměněna. Dva další příklady: koňský – ZS: kůň; StZ: koň-; z toho → koňský; nábřeží – ZS: břeh; STZ –břež-; z toho → nábřeží (jde tu o souběžné odvození zdlouženou předponou na- a příponou -í, mající zde též funkci koncovky).
Často tradovaným omylem je též tvrzení, že KAŽDÉ slovo, jež vstupuje do slovotvorby (tj. jež není původní), je utvořeno z nějakého výchozího slova základového. Velké množství slov, stejně jako náš lev, se totiž tvoří PŘÍMO Z KOŘENE – zde jde o kořen lev/lv (viz lev, lva).
Pozn: Původních, nijak neutvořených slov je v češtině naprostá menšina – např. spojka a.
K dotazovanému slovu: substantivum lev je slovo utvořené (a to odvozené), avšak nikoli z nějakého slova základového, nýbrž přímo z kořene lev; prostředkem utvoření (na SŠ a VŠ úrovni: formantem) je zde soubor koncovek podle vzoru pán.
Slovotvorný rozbor slova lev vypadá tedy takto:
lev:
základové slovo (ZS): 0 (tj. neexistuje, slovo lev je kořenné)
slovotvorný základ (StZ): lev-
formant: soubor koncovek podle vzoru pán; v základním tvaru 1. p. sg. zde tedy stojí -0 (tj. nulové zakončení ve funkci přípony i koncovky; naproti tomu např. substantivum žena má v 1. p. sg. zakončení
–a ve funkci přípony i koncovky).
Morfematický rozbor pak vypadá takto:
kořen: lev
předpona: 0
přípona: 0
koncovka: 0
Pokud bychom morfematicky rozebírali např. tvar lvům, vypadala by analýza takto:
kořen: l/e/v
předpona: 0
přípona: 0
koncovka: -ům
Souhrnnou didaktizací učiva o derivologii jsem se zabýval v článku na webu ASČ v rubrice Poradna ASČ; lze jej nalézt na http://www.ascestinaru.cz/poradna-asc-jak-na-slovotvorny-a-morfematicky-rozbor.
Dodám ještě, že právě nauka o tvoření slov navzdory své složitosti skýtá obrovský potenciál pro rozvíjení abstraktního myšlení žáků – dobrý a problematiky znalý pedagog zde uplatní obzvlášť efektivně dvě z univerzálních řešitelských metod, a to analýzu a analogii (komparaci).
PhDr. Jiří Kostečka, Ph.D.
ASČ
