Stalo se módou sezóny

do Peroutky, či do Zemana rázně tepat (výběr podle založení tepatéra). Nemělo by smyslu vršit zde další moralizující, rozhořčené, ironické, vyčítavé, udivené a jiné řádky. Mnohem zajímavější je využít příležitosti, kterou nám prezident nabídl, a vrátit se k Přítomnosti, nebo lépe do Přítomnosti, na její stránky. Alespoň na stránky 17. čísla XVI. ročníku:

Najdeme zde nejen onen údajně eticky rozkolísaný článek Dynamický život z pera Ferdinanda Peroutky; přece jen si neodpustím napsat, že článek brilantní. A dodávám – např. k výuce v humanitních předmětech dnes velmi příhodný, alespoň k výuce studentů, kteří chtějí číst a rozumět.

Z. Smetáček vybírá z Havlíčka Borovského, mj. toto:

„Blažená obec, kde jest několik osvícených, moudrých a činných lidí pohromadě, a tím blaženější, mají-li tito mužové ještě dle postavení svého přímý vplyv na záležitosti obecní.‟

V rubrice s pozoruhodným názvem Život a instituce trochu překvapí článek Mileny Jesenské Změněné nakupování. A v něm třeba:

„Mluví se tolik o jednotě celého národa, a nikdy jí nebylo víc zapotřebí než dnes. Ale nikdy nebudu rozumět jinak jednotě národa, než v pravém slova smyslu: že se všichni postavíme na jedno místo a do jedné řady. A budou-li mezi námi trpící, hladoví a nezaměstnaní, bude se o ně starat celý národ. Jednota národa nemůže být nikdy jenom v jeho řeči a odkazu jeho předků: ale také – a hlavně – ve velikosti jeho srdce, v únosnosti jeho myšlenky, v statečnosti a šlechetnosti jeho citového a kulturního projevu. Nemůžeme ani dnes říkat jedině a výlučně: jsme národ. Musíme k tomu dodávat: jaký jsme národ. Druhé je právě tak důležité, jako prvé.‟

Edmond Konrád pak ve stati Širókaja britskaja nátura (s podtitulem Zrcadlí písemnictví duši národní?) nachází překvapivé paralely mezi literaturou anglickou a literaturou ruskou, splývání „all right‟ a „ničevó‟. Např. Bronteové Heathcliff, „to je duch macbethovský a stavroginský zároveň.‟ (…)

Nebo: „Rus vynalezl revoluci, aby se zbavil svých běsů. Není jisto, že se jich zbavil. Angličan vynalezl sport, aby se zbavil svých běsů. Ukáže se, že se jich nezbavil. Plenér anglické přírody, byť svěže posolený mořskou šíří a zjihlý vláhou golfského proudu, zakousl se do anglické duše zuby svých severských duchů, jejichž úsměv dovede být hodně chmurný. Angličtina kromě slova ,sport´ vynalezla ještě jiné slovo, jež ruské chandře stepí a bílých nocí odpovídá kupodivu plně s přízvukem mlhy a krbu a lad a třasovisek: ,spleen´.‟

Zdaleka jsme nedočetli, ale vidíme, jak Přítomnost žila tématem národa. A jak se s ním vyrovnávala. Mravně, i publicistickým umem. V obou případech na výtečnou.

V jistém ohledu bychom měli být za „kauzu Peroutka‟ vděčni: Obrací naši pozornost k Přítomnosti.  Staré. A dobré – navzdory době velmi krušné.