Jsme národ vystavěný na jazyce, konkrétně na psaném. Před více než dvě stě lety nás první obrozenci definovali pomocí mluvnic a slovníků. Dodnes neseme tohle dědictví v národní DNA, a není tedy divu, že pravopisné spory u nás probíhají emotivně. Platí to i pro spor o přechylování ženských příjmení. Tato kontroverze přitom nemusí být zdaleka tak vypjatá a má poměrně elegantní řešení.
Poslanci na jaře schválili… co?
První nepřechýlená příjmení veřejně známých žen (Eliška Kaplicky, Emma Smetana, Michaela Bakala, Kateřina Jacques) vyvolávala veřejnou pozornost, kdekoliv se tyto ženy objevily. S rostoucím počtem podobných případů ztratil jejich výskyt na dráždivosti. Debatu tak vyvolávají převážně už jen publicistické výstupy na dané téma (ve kterých, jako u jiných sporů, často svítí jasné názory do dálky tím víc, čím křišťálovější je prázdnota argumentů, jež je obalují) a zákonné úpravy.
Zákony, navzdory všeobecnému mínění, nijak neřeší používání jmen a příjmení v běžné komunikaci, dokonce ani v médiích. Jediné, co upravují, je úřední podoba jména pro styk se státními orgány. Tak mohla herečka Libuše Abrhámová po celý život na veřejnosti používat příjmení Šafránková, zpěvačka s úředním jménem Hana Zaňáková může být ve všech novinách Lucií Bílou a Emma Smetana nosí či dlouho nosila v českých dokladech příjmení Smetanová.
