Fikce, realita, prolínání rozličných kulturních i jazykových prostředí, jakési až romaneto, ale i sci-fi, humor, parodie. To vše podle mě mixovala vaše předchozí kniha. Teď je tu román, ve kterém jste šel hodně dozadu. Až k jakési „knize knih“ Eposu o Gilgamešovi. Dílu, o kterém většina lidí slyšela, ale asi málokdo ho doopravdy přečetl. Zároveň ve svém díle naznačujete budoucnost lidstva. Proč jste sáhl zrovna sem?

Chtěl jsem se vrátit na úplný začátek. Proto jsem si za inspiraci vybral jedno z nejstarších děl světové literatury. Gilgamešovi je přes čtyři a půl tisíce let a je na nejlepší cestě k nesmrtelnosti – pořád nám má co říct. Na konci Eposu převozník Uršanábi utěšuje krále Gilgameše, kterému had ukradl květinu nesmrtelnosti. Mě napadlo, co když je to jenom převozníkova lest; co když květinu ukradl on sám? Tak jsem z nesmrtelného Uršanábiho udělal hlavního hrdinu svojí knížky a nechal ho plavit se světovými moři směrem k dnešku.

(Z rozhovoru s Martinem Trdlou pro MF DNES, přílohu pro Liberecký kraj, viz ZDE nebo ZDE)

Ukázka

Obálka; recenze ZDE a ZDE. Další rozhovor s autorem ZDE.

Jidáš byl ufon… a jiné příběhy – ukázka, recenze

Tajná kronika Rychlých šípů… a jiné příběhy – ukázka, recenze

Štěpán Kučera: S Hemingwayem v Africe.

Další ukázky autorovy publicistiky např. ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.

Píseň Země jménem Čud