Pravidelný letní cyklus Deníku Referendum Štěstí z šesti je tentokrát zaměřen na literaturu. Každý srpnový den zde jeden z přispěvatelů představí šest knih, jež považuje za důležité pro svůj život. Výchozí myšlenka osobní čtenářské „hitparády‟ je trvale inspirativní i z hlediska češtinářské profese, viz např. Čtenář Jiří Kostečka či Knižní taháky pro středoškoláky.

Ukázku z cyklu Štěstí z šesti vybíráme z příspěvku Markéty Jakešové:

„Šum – lehoučký jako dech“
„Kdo je proti?“
To byl vždy nejvznešenější okamžik slavnosti: všichni zůstávají nehybně sedět s hlavou radostně skloněnou pod jařmo Čísla Čísel. Ale tentokrát jsem s hrůzou uslyšel nový šum – lehoučký jako dech – byl však zřetelnější než předtím měděné zvuky hymny.

Na našem gymnáziu probíhaly nejlepší hodiny literatury na světě a většina mých kamarádek a i někteří spolužáci žili nikoli nejnovější počítačovou hrou nebo filmem, ale povinnou četbou aktuálního měsíce. Vytvářely jsme newspeak poskládaný z podivných slov z knih (oblíbené bylo sloveso „přitovaryšiti se“, které jsme znali z Komenského Labyrintu), ale kupodivu víc než Orwellovy knihy nás zaujal román My od Jevgenije Zamjatina (možná i díky názvu – pro zábavu jsem ho skloňovaly jako osobní zájmeno). 

Mezitím, co jsme stožáru uprostřed školního tábora kdovíproč říkaly Dobyvatel podle diktátora z knihy, propadala jsem obdivu k revolucionářské femme fatale se jménem I a obličejem X, která se spolu s dalšími odhodlala obětovat život za vyjádření protestu. Román 1984, který jsem četla krátce poté a v němž vládnoucí moc vezme hlavnímu hrdinovi a hrdince nejen život, ale i poslední zbytky integrity, ve mně zanechal jen pachuť hnusu a nikdy jsem v něm nenašla tolik inspirace pro vlastní odhodlání, kolik jsem jí našla v Nás