Abstrakt:

V českém prostředí jsou klíčové kompetence jedním z hlavních cílů vzdělávání již od roku 2007, stále se však ukazuje, že tento konstrukt není pro učitele srozumitelný, považují jej za vágní a v běžné výuce těžko uchopitelný. Cílem této studie je analyzovat teoretická východiska (klíčových) kompetencí v základním vzdělávání a poukázat na to, že jejich chápání se v čase proměňuje, a od kurikulárního vymezení se tak postupně odchyluje. Nejprve je popsán vývoj kompetencí a to, jak se do českého kurikula vlastně dostaly. Následně jsou vymezena dvě (resp. tři) základní pojetí kompetencí – ve smyslu normativním, holistickém (angl. competence) a ve smyslu funkčním, měřitelném (angl. competency) – a dále je popsáno, jak se tato pojetí projevují v české vzdělávací realitě. Prezentovaná studie ukazuje také na rozdíly mezi deklarovaným vymezením kompetencí v kurikulárních dokumentech a tím, kam se zřejmě vlivem potřeb decizní sféry posouvá. Popsaná konceptuální i terminologická rozpolcenost a nekonzistentnost může být jednou z příčin chybějícího hlubšího teoreticky fundovaného a empiricky ukotveného zkoumání, jehož důsledkem může být nedostatečné pochopení, a tedy i přijetí konceptu odbornou veřejností, včetně samotných učitelů.

Studie byla publikována v časopise Studia paedagogica, roč 26, číslo 3.