Již takřka dvě stě básní a průvodních textů najdeme ve volné knihovničce, kterou na své facebookové stránce publikuje František V. Ryčl, hodonínský učitel, překladatel a publicista. Výběr autorů je dán jednak osobním čtenářským zájmem, jednak prakticky – aktuálním životním výročím.
Šantány a bary
Jo šantány a bary
A místa kde se žal
Schovává do almary
Jo tam jsem bejval král
A tam se vrátím zase
A budu zpívat song
O zatraceným čase
Kdy jsem býval stále plonk
A přesto jsem byl šťasten
Tak jako zralej klas
Jo snad se vrátí zase ten
Krásně ztracenej čas
Tak pojďme spolu hledat
Ten lokál ještě dnes
Kam chodívaj si sedat
Ti co potřebujou džez
Tak pojďme spolu hledat
Zapomenutej čas
A lokál kam chodívaj
Sedat si všichni co
Potřebujou nás
Až jednou najdem šantán
S prázdným pódiem
Tam buďto zůstaneme
Anebo se zabijem
(Kolik očí má den, 1987)
Před 86 lety se narodil Jiří Suchý, básník, který se nerecituje, který se zpívá. Básník, který mě provází po celý život. Ve školce jsem recitoval Hrubína a pak si zpíval o tom, jak potkal potkan potkana pod kamenem. Ve škole jsem ponuře recitoval Polednici Erbenovu a po škole se chechtal Polednici Suchého. Na stejné frekvenci mi zněly Yesterday a Pramínek vlasů. Suchý mě naučil nová slova: šántán a tingltangl. Suchý mě naučil, že trocha poezie nikoho nezabije. A že malé věci se neřeší kladivem, ale ruky mávnutím. Především ale to, že neexistují slova malá a velká, zbytečná a užitečná. Jsou jen slova, která se trefí, a slova, která praští vedle. Slova, která září, a slova, která žvaní. Tam, kde já se brodím kalným žvástem, Jiří Suchý duhově září. Ať se mu to ještě dlouho daří.
František V. Ryčl
Jiří Suchý – Moje souboje a boje
https://www.youtube.com/watch?v=m2meNSya23U
https://vltava.rozhlas.cz/jiri-suchy-slavi-devadesatiny-poslechnete-si-jeho-osudy-8579626?fbclid=IwAR26plO8UvxVMe8zqjGtmmRwFoH1_AvLxzXiNfPrk-_6AZoF7kuwI2orj20
Z f. skupiny Poezie pro každý den:
TROCHU JAZZU PRO DĚTI
Šly panenky silnicí
(Bylo to v září)
A děti ve školní lavici
Žasly nad svými slabikáři
Dýchaly vůni nových sešitů
Toho dne pohled maličkého žáka
Zabloudil oknem ke mně do bytu
Nevím co podat dychtivému hostu
A rozhlížím se hbitě po bytě
Snad bych měl zapnout magnetofon
Trochu jazzu
Trochu jazzu
Modrý pohled maličkého žáka
Zvděčněl
Náhle je zcela jiný
Zato já mám pocit viny
Začal jsem hrát právě v okamžiku
Kdy šly panenky silnicí
(Jaké i po I?)
A káravý pohled třídního učitele
Donutil mě vypnout magnetofon
Bezděčně dát ruce za záda
A rozebírat s dětmi souvětí
Pane učiteli
Nezlobte se na mne
Pro tu trošku jazzu pro děti
Vzpomínky na Semafor a jiné:
https://vltava.rozhlas.cz/osudy-jiriho-plannera-spoluzakladatele-divadla-semafor-a-hudebniho-redaktora-8093918
Podobně krásná, a zároveň trochu děsivá je skutečnost, že jste byl zařazen mezi povinnou četbu. Váš Tulipán ve školních čítankách vystřídal vyprávění o rodné světničce Klementa Gottwalda.
Ano. Tehdy se dostali na významnější posty v ministerstvu školství lidé našimi písničkami odchovaní, a ti na mě začali apelovat, abych složil něco, co by mohli použít pro mou záchranu a pro záchranu Semaforu jako argument. Mělť jsem v té době totiž na kahánku. Představa, že bych napsal text proti Bundeswehru či proti tehdejšímu prezidentu Eisenhowerovi, nepřipadala v úvahu, a tak jsem si zvolil téma „mír“, kterým se strana a vláda neustále oháněla. Říkalo se tomu „boj za mír“. A napsal jsem Tulipán. A mí zastánci toho okamžitě využili a posléze se dostala ta píseň i do čítanek, což posílilo mou nahnutou pozici.
Zdroj: https://www.denik.cz/divadlo/jiri-suchy-neprizen-osudu-povazuju-za-neco-co-patri-k-zivotu-20180317.html?cast=1#kapitola