hlasy v sušence

Z čajové konvice vyskočí kuře po burgundsku a s kvikotem zmizí v lese, dívka odhání slunečníkem dvoumetrového mravence a on? Chechtá se jako šílenec, protože si před cestou dal papírek pod jazyk. A přitom ráno vypadalo tak slibně: obloha čistá, že bys po ní mohl bruslit, ani houby nekladly odpor.

Kdo mohl vědět, že svačina vše pokazí. Snaží se jí uklidnit, ale atmosféra letního odpoledne je ta tam. Fňuká a chce odjet. Ale proč? Naléhá na ni, neboť k hlavnímu bodu programu ještě nedošlo. Koneckonců, všechnno špatné je k něčemu dobré. Přivine ji k sobě a utěšuje, hledá v záhybech šatů knoflík nebo patentku. Strach na chvíli přejde, ale když zjistí, že se blíží hlavní bod programu, je znechucena. Antivýlet, napadne ji, zatímco po ní skáče a chroptí.

Aby na něj nemusela myslet, poslouchá raději hlasy, které sem doléhají ze sušenky.

pozůstalí na pískovišti

Klouzačka je bezpečná, ale občas se stane, že někdo prosviští vzduchem a rozseká se o strom. Přivolaný lékař pokýve smutně hlavou a najednou je všude spousta pozůstalých. Mají připravenou houbu, lavor s čistou vodou, rtěnku a krém na boty. Beze slova umyjí a obléknou mrtvolu do slavnostního – v teplácích se přece nepohřbívá. Vykopou hrob, do věnce narvou trochu větví, z chlápka, který četl na lavičce knížku, se vyklube slušný řečník.

Když se nad nebožtíkem zavře pískoviště, všichni si utřou slzy a vytáhnou cigarety.

Můžeš je vidět z vrcholu klouzačky. Žádný strach. Jedno sklouznutí ještě nikoho nezabilo.

Více viz zde.

O autorovi viz zde.