V knize Budoucnost svobody Fareed Zakaria připomíná příznakové „překroucení“ historické pravdy ve filmu Titanic. Když se loď na konci potápí, pasažéři první třídy se mezi sebou rvou o místo v záchranných člunech, námořníci je zastrašují výstřely z pistole.

Ta scéna je historická lež, ve skutečnosti právě pasažéři první a druhé třídy, mezi nimiž bylo čtyři sta nejbohatších Američanů, respektovali důsledně morální kód gentlemanů, který jim přikazoval dát přednost dětem a ženám, z první třídy byly například zachráněny všechny ženy a děti, v druhé třídě 90 procent mužů utonulo a 80 procent žen bylo zachráněno, píše Zakaria.

Mezi pasažéry byl i nejbohatší Američan John J. Astor, jenž posadil svou manželku do člunu a zamával jí na rozloučenou, podobně Benjamin Guggenheim uvolnil své místo cizí ženě, kterou jen požádal, aby vyřídila jeho rodině, že se až do smrti „choval čestně“.

Ověřené statistiky jsou trochu odlišné, ale v zásadě potvrzují Zakariovu tezi, že nejbohatší pasažéři jednali tak, jak jim přikazoval jejich sociální status a morální kód.

Oligarchie se stává elitou tím, že se nechová oportunisticky, že se ve svém jednání neřídí jen „legálně možným“, ale i tím, co lidé uznávají za závazné, morální a správné – tím, co je legitimní. Takové jednání má morální auru a z oligarchií dělá v očích většiny inkarnaci ducha zákonů – elitu společnosti.

Kompletní text článku na www.novinky.cz.