Distanční vzdělávání přináší nečekané výzvy. Dcera ve 3. třídě dostala za úkol vyčasovat sloveso číst a posmutněle pak přišla s tím, že z úkolu dostala dvojku, protože zapomněla v minulém čase uvést tvary pro různé rody (četl/a/o). V první chvíli se ve mně vzbouřil ochranářský instinkt, protože rody slovesných příčestí přece nejsou výsledkem časování, ale stížnost jsem nesepisoval, maje máslo na hlavě, že jsme úkol odevzdávali na poslední chvíli a bez řádné rodičovské kontroly.
Ukázalo se ale, že je to zajímavá příležitost k demonstraci toho, kolik v češtině slovesných tvarů je. Nejprve si ujasněme, že budeme tvary počítat bez ohledu na homonymii, např. tvar četly tak budeme evidovat dvakrát, jak pro rod mužský neživotný (třeba stroje), tak pro rod ženský (dcery).
Celý článek ZDE
Jestli je negace gramatickou kategorií (a to i „v zásadě“, jak se uvádí v článku), je velmi sporné. Daleko spíše spadá do slovotvorby, protože mezi „přijdu“ a „nepřijdu“ je podstatný významový rozdíl. Ono „ne“ se také v relevantních příručkách označuje vždy za předponu, tedy za formant slovotvorný. (Pouze ve zvláštních případech se tu významový rozdíl stírá, např. „Byl tu otec?“ / „Nebyl tu otec?“, popř. „stvůra“ / „nestvůra“.)
Jinak ovšem V. Cvrček „v zásadě“ kopíruje dávnější článek „Kolik tvarů má české sloveso?“ z publikace Čeština za školou (Panorama/Pyramida, 1979, kol. autorů pod vedením K. Hausenblase a J. Kuchaře).
Tam se antepréteritum započítává. Autoři článku docházejí k počtu 281 tvarů, explicitně všechny uvádějí na slovese „dávat“). Přidávají však i tvary vidu dokonavého, tj. zde tvary slovesa „dát“; těch napočítali 272. Dohromady tedy máme slovesných tvarů 553.