(…) Kolikrát jsem poslední dobou slyšel od psychologů, speciálních pedagogů či učitelek mateřských škol, že děti přestávají mluvit. Ne že by úplně oněměly, tak zlé to ještě není, ale začínají mluvit později, slovní zásoba přibývá pomalu, o správné výslovnosti ani nemluvě.
(…) Vracel jsem se z pracovní návštěvy jedné mateřské školy na druhé straně města, bylo tedy potřeba přesednout z vlaku do vlaku. Měl jsem štěstí, v obou příměstských vlacích byly mladé mámy s kočárky, v nichž měly svoje děti. Krásné a zvídavé, jako jsou všechny děti batolecího věku.
Bohužel i jejich mámy měly něco společného. Mobilní telefon, jehož obrazovka v krátkých intervalech mámy pohlcovala natolik, že pro ně svět neexistoval, viditelně i včetně jejich dítěte.
(…) Z Masarykova nádraží k nám to trvá přes dvacet minut. Některé mámy vydržely na své na jakékoli či impuls čekající dítě nekouknout, natož promluvit celou dobu! Příležitost mluvit se svým dítětem a rozvíjet tak jeho řeč nevyužila ani jedna z těch sedmi maminek. (…)
Některé děti neumí správně psát, radši sedí u televize, říká grafomotorička
Eva Opravilová o tom, co chybí dnešním dětem a v čem jako rodiče chybujeme
