Učitelé se mě na seminářích ptají na zlatý titul, který všechny rozečte. Když řeknu Malý poseroutka, nelíbí se jim to. Komiksový sešit Barta Simpsona taky ne. Ale to jsou ty zázračné tituly. Když jsme s knihovníky vytipovávali žánry, které táhnou na druhém stupni, dospěli jsme k závěru, že kromě komiksů je to jednoznačně sci-fi, fantasy a horor, s tím nic neuděláme. (…)

Líbí se mi knihovnické projekty. Jsme sice knihovnická velmoc – už v roce 1919 u nás vznikl radikální knihovní zákon, podle nějž každá obec musela mít svou knihovnu –, ale pak jsme zaspali. Skvělý je třeba program, který mají v Británii. Když odcházíte z porodnice, v Česku dostanete balíček plenek, dětské kosmetiky a časopisů pro maminky, zatímco v Británii si odnesete papírovou truhlu plnou knih.

Dočtete se v nich, proč s dětmi dělat Vařila myšička kašičku, proč s nimi zkoušet různé prstové říkanky, proč se společně učit básničky. Je tam okusovací knížka a různá leporela, která se vydávají v obrovských nákladech, aby se mohla rozdávat dětem. A pak takový knižní poklad dostanou děti v prvních pár letech života ještě dvakrát. Dobrá zpráva je, že i u nás se něco podobného pomalu rozjíždí pod názvem S knížkou do života.

Rozhovor ZDE