Východiskem interpretační studie „Masky touhy“ je román Michala Ajvaze Cesta na jih, v argumentaci je však výrazně přihlíženo k celé autorově dosavadní beletristické a teoretické tvorbě, neboť spjatost jak mezi jednotlivými beletristickými texty, tak mezi nimi a texty teoretickými je zde velmi těsná a evidentní. Studie nejprve problematizuje přiřazování tvorby Michala Ajvaze k postmodernismu, které se děje — stejně jako v případě dalších „nálepek“, které jsou či byly Ajvazově tvorbě přiřazovány (literatura magické Prahy, magický realismus) — pouze na základě vnějškových podobností. Studie nevyvrací spjatost s formálními principy diskursu, který bývá označen jako postmoderní, zdůrazňuje však, že myšlenkově se Ajvazova tvorba s tímto diskursem rozchází, což je doloženo jednak opakovanými autorovými polemikami s postmodernou na poli jeho teoretických úvah, jednak rozborem zmíněného románu Cesta na jih. Pozornost je dále soustředěna na koncept „plného prázdna“, intertextový a sebereflexivní aspekt autorovy tvorby, vztah k mýtům či motiv touhy a specifické pojetí erotična.

Studie byla publikována v časopise Česká literatura, roč. 60 (2012), č. 2.