Tento příspěvek se skládá ze dvou částí:
1) Ogden Nash a pokusy překládat jeho básně (Věra Bořkovcová).
2) Překladatelova reflexe (Jiří Weinberger).
1. Ogden Nash a pokusy překládat jeho básně
(Frederick) Ogden Nash se narodil 19. srpna 1902 v Rye ve státě New York a zemřel 19. května 1972 v Baltimoru ve státě Maryland. Patří k nejslavnějším americkým básníkům a jeho verše měly díky výběru témat a neomezené hře se slovy světový ohlas. Přesto o něm v České republice skoro nikdo neví, učitele angličtiny nevyjímaje. Zůstal zde až donedávna prakticky neznámým autorem.
První vážnější pokus překládat básně tohoto autora do češtiny učinil v roce 2006 Jiří Weinberger, který v této práci pokračuje. O jeho přístupu k překládání velmi specifických, v americké angličtině dosti pevně ukotvených básní si ještě podrobněji (byť nesystematicky) řekneme něco bližšího ve druhé části tohoto příspěvku.
Prof. Věra Bořkovcová, která žije v USA od roku 1952 a angličtinu (a v angličtině) studovala od svého dětství, je v tomto jazyce ovšem více než doma. Její vysvětlující e-maily sehrály při překladech Jiřího Weinbergera významnou roli.
Nejprve tedy – pro českou veřejnost: Kdo to byl Ogden Nash? Časopis The Atlantic Monthly ho označil za „boží dar pro Spojené státy“. Ve 20. století byl pokládán za nesporně nejlepšího amerického autora groteskní a nonsensové poezie, často satirické a vždy přitažlivé svými originálními rýmy a humorným obsahem.
Ogden Nash absolvoval St. George’s School v Newportu ve státě Rhode Island a poději se tam stal učitelem. Strávil rok na Harvardské univerzitě a v roce 1925 zahájil svou kariéru spisovatele, nejprve v nakladatelství Doubleday Page Publishers a od roku 1932 v časopise The New Yorker. Během práce pro Doubleday uveřejnil svou první knihu pro děti The Cricket of Carador (1925), pak se ale věnoval poezii pro dospělé a v roce 1930 otiskl v The New Yorker svou první humoristickou báseň Spring Comes to Murray Hill. Svou první sbírku satirických veršů Hard Lines publikoval v roce 1931.
Celkem napsal Ogden Nash 19 knih humoristické poezie (1500 básní), byl tedy velmi plodným autorem. Mnohé z jeho básní, jako např. Custard the Dragon (1959), byly sice určeny dětem, ale jeho slovní hříčky a nonsensový verš oslovily všechny generace.
Přestože velmi obdivoval limeriky Edwarda Leara, v jejich stylu psal málo, tato forma se mu asi zdála příliš omezující. (Limerik musí mít 5 řádek, rýmy vždy aabba.) Nashův styl je originální a pro něj typický. Vždy se snažil, aby báseň byla srozumitelná dětem a až v druhém plánu i dospělým (to neznamená, že dítě a dospělý mají báseň vnímat stejně). Vymýšlel si nové formy a neologizmy, ale ty musely dítěti dávat smysl. Vezměte si např. jeho báseň Hens and Roosters (Slepice a kohouti). Každé dítě ví, že kohout říká (v angličtině) „Cock-a-doodle-doo“. Chce-li Nash, aby se to rýmovalo s „hoodlum“, udělá z toho „Cock-a-doodleum“. Jasné, že? Jak ale rýmovat „chuligán“ a „Kykyryký“?
Některé jeho básně, zejména politicko-satirické, mají několik stran, jiné, připomínající bajky, jsou velmi krátké. Nash se dokonce honosí nejkratší humoristickou anglicky psanou básní. Snad každý Američan zná
Breaking the Eis
„Candy is dandy / But liquor is quicker.”
Mnohé z jeho delších básní, zejména z poloviny dvacátého století, mají politická témata, ironizují politiky a poukazují na rozmanité tehdy aktuální události. To pro dnešního evropského čtenáře moc velký význam nemá. Jiné básně se vztahují k populárním písním, k literárním postavám a obecně užívaným rčením, což je pro překladatele a výběr jeho látky podobným problémem.
Pokud jde o mne, mám nejraději jeho krátké básně, často pojednávající o zvířatech a obsahující obecně platnou moudrost. Nashovy úchvatné neologismy, neotřelé rýmy, jemné slovní žerty a hry se slovy a také nádherný rytmus veršů, to je to, co mi z díla velkého autora imponuje nejvíc.
Vždycky jsem si myslela, že Nashova poezie je pro překládání příliš důmyslná a jedinečná. V Jiřím Weinbergerovi jsme ale našli člověka, který, jak se zdá, uvažuje a tvoří obdobně. „Weinbergerovy překlady vzbuzují dojem, že nějak takto by Ogden Nash psal, kdyby uměl česky,“ říkám v doslovu dvojjazyčné knihy Kdyby Ogden uměl česky – What if Ogden Could speak Czech.
2. Překladatelova reflexe
Podívejme se na několik ukázek, u kterých si pamatuji, jak to při překládání bylo.
THE TERMITE
Some primal termite knocked on wood
And tasted it, and found it good.
And that is why your Cousin May
Fell through the parlor floor today.
Primal termite, to je česky prvotní termit, ale v mluvené češtině takový obrat neexistuje. Co s tím? Naštěstí jsem si uvědomil, že i když v češtině nemáme zažitu představu, že by některý živočich mohl mít prvotního předka, v lidské historii takových prvotních předků máme spoustu. V české kotlině pak především Praotce Čecha. Tedy Praotec termit.
Parlor je salon. Ten v našich bytech moc často nebývá. A i kdyby byl, sotva bychom mu tak říkali. Vzhledem k tomu, že jde hlavně o to propadnutí se, vybral jsem si předsíň. Proč? Protože v předsíni se většinou stojí.
Zaklepal na dřevo? To se moc nehodí. Truhlář si sice zaklepe na prkna, která kupuje, aby zjistil, zda jsou zdravá, ale slyšíme-li v češtině, že někdo zaklepal na dřevo, napadne nás nejdříve, že mu něco dobře dopadlo. Tedy ne na dřevo, nýbrž na prkno? Singulár by naši pozornost odváděl kdoví kam jinam. Tedy plurál. Praotec termit zaklepal na prkna? Nelíbilo se mi to. Představil jsem si prkennou podlahu typické neodborně udržované české rekreační chalupy. Být termitem, zajásám a nezůstanu u osahávání povrchu. A půjdu tvrdě na věc: Praotec termit se zavrtal do prken … aniž bych tušil, jak budu pokračovat. Dále už pracovala představa „jsem termit a zajímá mě celá hmota kolonizovaného prkna“. Do prken / povrchem už pak bylo nasnadě. Praotec termit se zavrtal do prken / a našel pamlsek pod jejich povrchem.
Sestřenka propadla…? To je ale náhoda! Vždyť May je česky bezmála Madla. Tedy zkusme: Sestřenka Madla / podlahou propadla. Že to bylo dneska, je důležité, ale to už se tam nějak zabuduje. Bohužel při žádném z těchto pokusů se mi do hry nehodil ani počet slabik, ani rytmus, ani přízvuky. Pak mě napadlo, že That is why, to je česky A proto. Čili z A plyne B. To je ovšem ekvivalentní výroku z non B plyne non A. V uvedeném záporu už to „hudebně“ fungovalo:
TERMIT
Praotec termit se zavrtal do prken
a našel pamlsek pod jejich povrchem.
Jinak by dneska sestřenka Madla
podlahou v předsíni nepropadla.
Některé z překladů mi daly hodně práce (měřeno v minutách přemýšlení i ve dnech s přestávkami mezi po sobě následujícími pokusy). Termit byl ale hotov za malou chvíli. Z popisu práce je patrné, že za to vděčím hlavně souběhu několika náhod.
Název knížky Kdyby Ogden uměl česky jsem při překládání považoval za svůj program. Nechodil jsem do žádného kurzu pro překladatele, nepřečetl jsem si o této vysoce odborné práci žádnou knihu. Jen jsem si řekl, že u tohoto typu poezie nemusí stát na prvním místě snaha převést věrně do cílového jazyka básníkovy myšlenky, ale raději jeho postoj ke světu a k jazyku.
Vzhledem k tomu, že se Nashův postoj ke světu a k jayzku odehrával v kulisách angličtiny, bylo nasnadě přeložit (as the primary concern) autorův postoj vůči angličtině a „odehrát ho v kulisách češtiny“. Například tak, že nejdříve ze všeho najdu český idiom (nebo zvukomalebné slovo nebo rým…), který by původního autora mohl zaujmout v češtině obdobně, jako to, co ho zaujalo v angličtině. To nalezené (idiom nebo zvukomalebné slovo nebo rým…) ovšem musí být v nějakém vztahu k výchozí myšlence původního verše (sloky, refrénu, celé básně) tak, abych měl šanci posléze převést do cílového jazyka i původní myšlenku.
Když v básni THE PURIST končí Ogden Nash slovy
Camped on a tropic riverside,
One day he missed his loving bride.
She had, the guide informed him later,
Been eaten by an alligator.
Professor Twist could not but smile.
„You mean,“ he said, „a crocodile.“,
tak by někdo (some purist?) mohl překlad:
Na soutoku dvou tropických řek
z hrudi mu unikl milostný vzdech.
Pomocník suše prohodil:
Milenku Vám sněd krokodýl.
Profesor ustál i tenhle nápor:
„Vsadím se, že to byl aligátor!“
pokládat za velmi zkreslený. Vždyť Nashův profesor se v originále sází, že to byl krokodýl, kdežto týž profesor v překladu sází na aligátora.
Jsem přesvědčen, že Nashovi vůbec nešlo o zoologickou podstatu věci a že by s výměnou rolí mezi těmito dvěma predátory souhlasil – if only he could speak Czech.
Na třetím příkladu si ukážeme, jak může fungovat překladatelova intuice, jestliže v jeho hlavě hraje rytmus trochu větší roli, než je v kraji zvykem. Kdo píše písňové texty, asi se nebude divit.
At midnight in the museum hall,
The fossils gathered for a ball.
There were no drums or saxophones,
But just the clatter of their bones,
A rolling, rattling carefree circus,
Of mammoth polkas and mazurkas.
Pterodactyls and brontosauruses
Sang ghostly prehistoric choruses.
Amid the mastodonic wassail
I caught the eye of one small fossil,
„Cheer up sad world,“ he said and winked,
„It’s kind of fun to be extinct.“
Překládalo se mi to kupodivu lehce. Protože jsem věděl, že to v češtině bude písnička? Jsem nakloněn tomu věřit.
Muzeum. Půlnoc. A v jedné z hal
zkameněliny mají bál.
(Naštěstí máme v češtině i zkameněliny, nejen fosilie.)
Hej vy tam v slzavém dnešní světě
vymřít je vlastně fajn . . . .
Dopsal jsem překlad poměrně rychle až sem a věděl jsem, že v češtině existuje sloveso, které se tam rytmem i rýmem hodí, tedy sloveso čtyřslabičné, se stejně dlouhými „notami“. Ale nejméně týden jsem si na něj nemohl vzpomenout. Vzpomněl jsem si.
Takto tedy vypadá česká písnička na Nashovo téma:
Intro: v rytmu Gmi Cmi Gmi Cmi D7
/: Muzeum. Půlnoc. A v jedné z hal Gmi Cmi Gmi Cmi
Zkameněliny mají bál. “:/ D7 Gmi D7
Skřípou jim kosti prosty maziva Gmi Cmi Gmi Cmi
Bubny a sága jako zaživa D7
Mamutích tanců starobinec Gmi Cmi Gmi Cmi
valčíčky, mazurka, vodvaz, binec D7
Pterodaktyl a brontosaur tklivě nyjí Gmi Cmi Gmi Cmi
V prehistorických harmoniích Es7 stop dish. Gmi
Utkvěl mi pohled jedné z příšer Cmi
A taky oka mrk z té dávné říše: Gmi
Hej vy tam v slzavém dnešním světě D7
/: Vymřít je vlastně fajn, zcepeněte!: / Es7 D7 Gmi
Hudbu složil Miloš Kysilka a písničku hrajeme (spolu s Hanou Tonzarovou) v Kabaretu Ogden N.
Slovo „zcepeněte“ (jak velmi dlouho leželo neuchopeno kdesi v mé v hlavě) mi reprezentuje dosti bohatý soubor zážitků, jednak z překládání básní Ogdena Nashe, jednak z psaní vlastních básniček, písňových textů a dokonce i povídek. Reprezentuje něco, co se nachází „za rohem“, kam ještě není vidět. Rytmus, vůni, tvar, konzistenci, chuť hledaného slova či fráze – a s odpuštěním – někdy také tušené myšlenky.
Jsem si vědom, že poslední odstavec zprávu o tom, jak jsem překládal Nashovy verše, srozumitelně nekorunuje. Nicméně, věřte mi, že kdybych ho vynechal, byla by má zpráva nejen nekorunovaná, ale také hrubě nekompletní.
Haně Tonzarové a Miloši Kysilkovi děkuji za skvělou spolupráci při hledání tvaru Kabaretu Ogden N., tvaru, který byl pro mne, podobě jako slovo zcepeněte, ukryt až někde za dalším rohem.
Markéta Jelenová a Michal Kosák mi zase pomohli připravit stejnojmennou knížku, vynalézavě reflektující atmosféru Kabaretu Ogden N.
I jim patří můj dík.
A hlavně: prof. Věře Bořkovcové vděčím za obětavé e-mailování, ve kterém mi trpělivě objasňovala, co vlastně anglická slova, kterým rozumím, znamenají ve větách, kterým nerozumím. Bylo to s ní moc hezké popovídání, jakoby ani neexistoval Atlantik mezi námi.
O tvorbě Jiřího Weinbergra viz ZDE.
Na stránkách ASČ viz též ZDE.
Přečtěte si ukázky z tvorby Ogdena Nashe ZDE.
Diskuse nad básničkou S. Silversteina, s konkrétními překlady: https://www.facebook.com/photo?fbid=10221073337556512&set=gm.3696960970412227
Recenze knihy zde: http://www.svetovka.cz/archiv/2008/05-2008-recenze.htm