Z pozvánky Ústavu pro českou literaturu AV ČR:
Ve dnech 6.–8. června 2019 se v prostorách PVA EXPO Praha Letňany koná již pátý ročník Veletrhu vědy, největší populárně-naučné akce v ČR s více než stovkou expozic a vstupem zdarma.
Hlavním tématem stánku Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR bude tentokrát vězeňská literatura.
Vězeňská poezie Jana Zahradníčka, Motáky nezvěstnému Karla Pecky, Dopisy Olze Václava Havla či Magorovy labutí písně Ivana M. Jirouse a mnohá další díla obohatila českou literaturu, byť se jejich vznik váže na dlouholetou vězeňskou zkušenost jejich autorů v letech 1948–1989. Stánek Ústavu pro českou literaturu se pro letošní rok promění v opravdovou celu. Pojďte se s námi vrátit zpět v čase a vžít se do osudů politických vězňů v celách a pracovních táborech! Dětští návštěvníci si v doprovodných soutěžích a workshopech mohou mimo jiné vyzkoušet, jak probíhala oficiální a neoficiální korespondence s rodinou nebo jak a o čem se skládaly ve vězení básničky…
Těšíme se na viděnou!
Před 10 lety zemřel básník Ivan Martin Jirous. Jeho texty nabízí k četbě i stažení E-knihovna MKP: https://bit.ly/3EPzT6D
Z knihy M. Švehly: https://www.respekt.cz/kontext/magor-a-jeho-konec?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=655321&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=d4T3nVbWccb-202111091959&dop_id=14176042
Jaroslav Seifert: Věnec sonetů
XIII
To, co na srdci leželo mi,
když hanba, zvyklá na veteš,
strojila se jak krásná lež
a chtěla mluvit o svědomí.
Když sesouval se svět a závrať
vedla nás téměř nad propast,
když bylo pro smích slovo vlast
a kořist dělila si chamraď.
Když dobře utažený řemen
svazoval davy lidských těl,
by nesly větší tíhu břemen,
– i když jsem mluvil k okenicím
zavřeným, slepým, neslyšícím,
já pro vás přece zpívat chtěl.
—
„Když dobře utažený řemen…“ To není básnická metafora, ale realistický popis konkrétní každodenní praxe ze stalinských koncentráků: Po konci směny museli vězni nastoupit do někoĺikastupů, utvořili jednotku asi 20 mužů, postavili se těsně vedle sebe a táboroví zřízenci jednotku kolem dokola převázali dlouhým řemenem. V takto těsně svázaném několikastupu se pak jednotka belhala do ubikací. Dočtete se o tom například v rozsáhlém románu Karla Pecky Motáky nezvěstnému. / J. Čulík: https://legacy.blisty.cz/art/40453.html
–
Sonet cituje Oldřich Klobas v knize Jak se chodí v laně (podtitul Svědectví politického vězně z padesátých let o jáchymovském táboře Nikolaj) v kapitole Cirkus bude.