Aby bylo od začátku jasno, nemám na mysli ničitele českých knih, kam (kniho)moly zařadil ve svém epigramu po bok plesniviny a jezovitů Karel Havlíček Borovský, ani v Imagináriu popsané příslušníky třídy spiritum, o nichž se lze dočíst, že „tráví většinu svého života coby neviditelné bytosti… Jejich pravá podoba nebyla dlouho známa, až nedávno se ukázalo, že knihomol se do jisté míry podobá pásovci – jeho hřbet je pokryt tvrdými deskami, z nichž vyrůstají krátká chapadýlka. V případě ohrožení se knihomol stočí do klubka a je chráněn právě těmito deskami, chapadýlka mu pak zajišťují alespoň minimální pohyb. […] Knižní mol je spiritum obávané zejména mezi milovníky knih, z nichž vstřebává informace – tedy svou potravu. Informace, které knihomol pozře, totiž z knihy nenávratně zmizí a kniha samotná se potom často docela rozpadne.“ Chci se věnovat skupině lidí, pro které je hromadění knih a chvíle strávené při jejich čtení životní nutností až posedlostí. Není zřejmě třeba vyzdvihovat, že mezi ně patřím i já.
Více ZDE. Původně publikováno ve čtrnáctideníku Rýmařovský horizont.
