Úvod studie publikované ve sborníku Západočeské univerzity Od praxe k teorii a zpět ve vyučování češtině II:
Tato studie mapuje nepochopené inovační pojetí literární výchovy (dále jen LV), v níž dominují interpretačně nezacílené, mnohdy mechanicky uplatňované metody tvůrčího psaní, tvořivé dramatiky či kritického myšlení. Obsah kapitoly se opírá o postřehy z pedagogické praxe, tj. z hospitací v hodinách LV a z příležitostného lektorování praktikujících učitelů. Řada učitelů si stěžuje, že žákům činí potíže porozumět estetickému sdělení literárního díla. V té souvislosti volají po kreativních metodických postupech, které by žáka motivovaly k četbě a zároveň by pomohly prohloubit jeho čtenářskou gramotnost. Ve školním literárním vyučování, jež se postupně přeorientovává na čtenářské a komunikační aktivity žáka, se však stává, že učitelé (obzvláště ti, kteří sami nepronikli k podstatě díla, ale jsou vybaveni
novým „metodickým balíčkem“) volí coby prostředek poznání uměleckého textu paradoxně ty metody, které žáka odvádějí od hlubšího porozumění textu. Tvořivé metody samy o sobě nejsou samospásné, a dokonce mohou být kontraproduktivní, není-li jejich volba kompatibilní s expresivní povahou textu. Pokud čtenářsky orientovaná výuka, byť postavená na přímé práci s textem, neskýtá žákům podněty k pochopení (otevření) uměleckého díla (k odkrytí jeho poetiky včetně žánrových a literárně druhových
aspektů), pak LV (přestože kreativní) ztrácí svůj smysl. Cílem této kapitoly není kritika tvořivých metod, ale naopak snaha o obnovení jejich (mnohdy ztraceného) smyslu.
Autorka v textu rozebírá hodiny zaměřené na metodu tvůrčího psaní (domýšlení příběhu, zde příběhu s Enšpíglem) a na Třífázový výukový model E-U-R; metody RWCT (Čtením a psaním ke kritickému myšlení): brainstorming, podvojný deník, pětilístek.
