Aktualizace z 15. 5. 2016: Vzhledem k tomu, že se v maturitních diskusích znovu a znovu objevují základní omyly či záměrná zkreslení, upozorňujeme na jeden z našich výchozích maturitních materiálů. Máme za to, že bez akceptace myšlenek v něm obsažených nelze dospět k opravdu funkčnímu maturitnímu řešení.

Tento materiál analyzuje nedávný vývoj a současný stav maturitní zkoušky a doporučuje východiska a cíle pro stanovení maturitní koncepce v budoucnu. Na jeho základě Asociace středoškolských češtinářů formuluje své odborné stanovisko pro ministerskou komisi jednající o budoucí podobě maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury.

Celkový stav a jeho příčiny

Po r. 1989 se možnost středoškolského studia otevřela pro většinu populace. Rozšíření vzdělávací nabídky však bylo mylně ztotožněno se samotným vzděláním a vyústilo ve změny, které s nárůstem kvantity přinesly značný pokles kvality. Přebujelá soustava škol poskytujících středoškolské vzdělání a kapitační způsob jejich financování (normativ na žáka) vedly mnohde k devalvaci úrovně výuky, přizpůsobující se úrovni žáků. Následně logicky upadla i prestiž maturitní zkoušky v očích odborné i laické veřejnosti, neboť o dosažení maturitního vysvědčení rozhodují často faktory více ekonomické než vzdělávací. Část žáků totiž sice získávala maturitní vysvědčení, avšak nikoli odpovídající vzdělání.

Tento stav je při současném poměru maturantů vůči celému populačnímu ročníku zákonitý, a v dosavadním systému neřešitelný. I kdyby se podařilo využít nejrůznějších rezerv, které současná výuka na středních školách má, není možné změnit míru studijních předpokladů celé populace.

Změňme maturitní strategii na středních školách

 Je zřejmé, že na třetím stupni je třeba změnit celou maturitní strategii. Nejde přitom samozřejmě o „úřední“ určení počtu středoškoláků s maturitou! Na druhé straně základem fungování pedagogického systému by neměl být počet žáků ani úroveň nejslabších z nich. Optimem by tu měla být co nejvyšší vzdělanostní laťka, minimem (na středních školách) pak garantování nejnižší možné úrovně znalostí a dovedností, kterou je ještě možno označit za maturitní. Tu zajišťuje plnění didaktických cílů každého oboru, stanovených konsensem odborníků v závazných pedagogických dokumentech (pro střední školy s maturitou v RVP–ŠVP a Katalozích požadavků).

Současně by vzdělávací soustava měla zůstat dostatečně pružná, aby každý, kdo skutečně disponuje předpoklady k získání komplexního maturitního vzdělání, mohl v případě svého zájmu a odpovídajícího studijního úsilí toto vzdělání získat i dodatečně, například cestou nástavbového studia.

Základní východiska maturitní koncepce

1. Je nutno konsensuálně a s dlouhodobou perspektivou stanovit, které předměty maturitní zkoušky budou povinné pro všechny středoškoláky. To jest takové předměty, jimž bude stát předepisovat podobu a jež bude centrálně vyhodnocovat, a tudíž u nich i garantovat onu nejnižší akceptovatelnou úroveň dosažitelného vzdělání a srovnatelnost výstupů různých škol (dnešním termínem: společná část).[1]
Ostatní předměty by zůstaly v režii a garanci jednotlivých škol (dnešním termínem: profilová část).

 2. Stanovení povinných předmětů u státní maturity je věcí dalších diskusí. Nejpřirozenějším minimem se jeví český jazyka a literatura a cizí jazyk; ASČ považuje za vhodné, aby třetím z nich byla matematika jako reprezentant oborů exaktních, jak navrhuje i ministerská komise.

3. Nepovažujeme za možné vrátit se k maturitní zkoušce v podobě před r. 2011. Je třeba zdůraznit, že zkouška v letech 2011 a 2012 měla výrazné klady, zejména v metodické oblasti: např. v českém jazyce a literatuře zásadní posun ke čtenářství a práci s textem. Současně je ovšem třeba zohlednit i to, že část žáků a pedagogů vnímá negativně ty části zkoušky, které byly v r. 2012 plně centralizované.[2]

Přechodné období maturitní koncepce

V současné době se rozhodnutím ministra školství nacházíme v přechodném období (maturitní ročníky 2013–2014; pokud se však mají principy dlouhodobé maturity stanovit 4 roky dopředu, potrvá přechodné období do maturitního roku 2017, tj. ročníku 2016–2017). V něm se zatím pro ročníky 2013 a 2014 udržela státní (společná) část, byť v modifikované podobě v koncepci povinných a volitelných předmětů, se zrušením dvou úrovní a s návratem hodnocení maturitních slohových prací z českého jazyka do škol.

Pro budoucí model existují však i předběžné úvahy o zrušení komplexnosti zkoušky z českého jazyka a literatury ve společné části a ponechání pouze maturitního testu; zadávání a hodnocení maturitní slohové práce a ústní zkoušky by tak bylo přesunuto plně do škol. Není vyloučeno, že by se toto zjednodušení a „zlevnění“ maturity mohlo dotknout i zkoušky z cizích jazyků.

Teze 1
S takovým minimalistickým pojetím státní maturity nelze souhlasit. Došlo by totiž k úplnému odtržení maturitního testu (v gesci centra) od maturitní slohové práce a ústní zkoušky (v gesci školy). Stát by tak zcela ztratil kontrolu nad metodikou zadávání i hodnocení dvou třetin maturitní zkoušky. Struktura maturitní zkoušky přece nemůže nerespektovat fakt, že právě v případě českého jazyka a literatury (a nepochybně i jazyků cizích) je nutno ověřit minimální maturitní úroveň nikoli pouze souborem testových úloh, nýbrž komplexní zkouškou, zahrnující také písemné a ústní vystoupení žáka – a to v rámci jedné a téže státní maturitní zkoušky. Jedině tak je možné zajistit, že budou srovnatelně prověřeny dovednosti v širokém spektru kompetencí, jež se od maturanta v jazycích vyžaduje. Je didakticky zcela nenáležité, aby v předmětu, jehož hlavním cílem je budovat řečové kompetence, kandidát při maturitní zkoušce nebyl dostatečně, či dokonce vůbec prověřován z ústního projevu a aktivních stylizačních dovedností.

Teze 2
Pro přechodné období lze ovšem u češtiny jistě souhlasit se současným ministerským modelem společné části: maturitní test nechť se zatím zásadně nemění; centrálně nechť je stanovena metodika zadání a oprav slohové práce, zatímco opravy samé a jejich hodnocení se vrátí na školy (ideálně však s paralelním

Stránky: 1 2