Aktualizace z 15. 5. 2016: Vzhledem k tomu, že se v maturitních diskusích znovu a znovu objevují základní omyly či záměrná zkreslení, upozorňujeme na jeden z našich výchozích maturitních materiálů. Máme za to, že bez akceptace myšlenek v něm obsažených nelze dospět k opravdu funkčnímu maturitnímu řešení.
Tento materiál analyzuje nedávný vývoj a současný stav maturitní zkoušky a doporučuje východiska a cíle pro stanovení maturitní koncepce v budoucnu. Na jeho základě Asociace středoškolských češtinářů formuluje své odborné stanovisko pro ministerskou komisi jednající o budoucí podobě maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury.
Celkový stav a jeho příčiny
Po r. 1989 se možnost středoškolského studia otevřela pro většinu populace. Rozšíření vzdělávací nabídky však bylo mylně ztotožněno se samotným vzděláním a vyústilo ve změny, které s nárůstem kvantity přinesly značný pokles kvality. Přebujelá soustava škol poskytujících středoškolské vzdělání a kapitační způsob jejich financování (normativ na žáka) vedly mnohde k devalvaci úrovně výuky, přizpůsobující se úrovni žáků. Následně logicky upadla i prestiž maturitní zkoušky v očích odborné i laické veřejnosti, neboť o dosažení maturitního vysvědčení rozhodují často faktory více ekonomické než vzdělávací. Část žáků totiž sice získávala maturitní vysvědčení, avšak nikoli odpovídající vzdělání.
Tento stav je při současném poměru maturantů vůči celému populačnímu ročníku zákonitý, a v dosavadním systému neřešitelný. I kdyby se podařilo využít nejrůznějších rezerv, které současná výuka na středních školách má, není možné změnit míru studijních předpokladů celé populace.
Změňme maturitní strategii na středních školách
Je zřejmé, že na třetím stupni je třeba změnit celou maturitní strategii. Nejde přitom samozřejmě o „úřední“ určení počtu středoškoláků s maturitou! Na druhé straně základem fungování pedagogického systému by neměl být počet žáků ani úroveň nejslabších z nich. Optimem by tu měla být co nejvyšší vzdělanostní laťka, minimem (na středních školách) pak garantování nejnižší možné úrovně znalostí a dovedností, kterou je ještě možno označit za maturitní. Tu zajišťuje plnění didaktických cílů každého oboru, stanovených konsensem odborníků v závazných pedagogických dokumentech (pro střední školy s maturitou v RVP–ŠVP a Katalozích požadavků).
Současně by vzdělávací soustava měla zůstat dostatečně pružná, aby každý, kdo skutečně disponuje předpoklady k získání komplexního maturitního vzdělání, mohl v případě svého zájmu a odpovídajícího studijního úsilí toto vzdělání získat i dodatečně, například cestou nástavbového studia.
Základní východiska maturitní koncepce
1. Je nutno konsensuálně a s dlouhodobou perspektivou stanovit, které předměty maturitní zkoušky budou povinné pro všechny středoškoláky. To jest takové předměty, jimž bude stát předepisovat podobu a jež bude centrálně vyhodnocovat, a tudíž u nich i garantovat onu nejnižší akceptovatelnou úroveň dosažitelného vzdělání a srovnatelnost výstupů různých škol (dnešním termínem: společná část).[1]
Ostatní předměty by zůstaly v režii a garanci jednotlivých škol (dnešním termínem: profilová část).
2. Stanovení povinných předmětů u státní maturity je věcí dalších diskusí. Nejpřirozenějším minimem se jeví český jazyka a literatura a cizí jazyk; ASČ považuje za vhodné, aby třetím z nich byla matematika jako reprezentant oborů exaktních, jak navrhuje i ministerská komise.
3. Nepovažujeme za možné vrátit se k maturitní zkoušce v podobě před r. 2011. Je třeba zdůraznit, že zkouška v letech 2011 a 2012 měla výrazné klady, zejména v metodické oblasti: např. v českém jazyce a literatuře zásadní posun ke čtenářství a práci s textem. Současně je ovšem třeba zohlednit i to, že část žáků a pedagogů vnímá negativně ty části zkoušky, které byly v r. 2012 plně centralizované.[2]
Přechodné období maturitní koncepce
V současné době se rozhodnutím ministra školství nacházíme v přechodném období (maturitní ročníky 2013–2014; pokud se však mají principy dlouhodobé maturity stanovit 4 roky dopředu, potrvá přechodné období do maturitního roku 2017, tj. ročníku 2016–2017). V něm se zatím pro ročníky 2013 a 2014 udržela státní (společná) část, byť v modifikované podobě v koncepci povinných a volitelných předmětů, se zrušením dvou úrovní a s návratem hodnocení maturitních slohových prací z českého jazyka do škol.
Pro budoucí model existují však i předběžné úvahy o zrušení komplexnosti zkoušky z českého jazyka a literatury ve společné části a ponechání pouze maturitního testu; zadávání a hodnocení maturitní slohové práce a ústní zkoušky by tak bylo přesunuto plně do škol. Není vyloučeno, že by se toto zjednodušení a „zlevnění“ maturity mohlo dotknout i zkoušky z cizích jazyků.
Teze 1
S takovým minimalistickým pojetím státní maturity nelze souhlasit. Došlo by totiž k úplnému odtržení maturitního testu (v gesci centra) od maturitní slohové práce a ústní zkoušky (v gesci školy). Stát by tak zcela ztratil kontrolu nad metodikou zadávání i hodnocení dvou třetin maturitní zkoušky. Struktura maturitní zkoušky přece nemůže nerespektovat fakt, že právě v případě českého jazyka a literatury (a nepochybně i jazyků cizích) je nutno ověřit minimální maturitní úroveň nikoli pouze souborem testových úloh, nýbrž komplexní zkouškou, zahrnující také písemné a ústní vystoupení žáka – a to v rámci jedné a téže státní maturitní zkoušky. Jedině tak je možné zajistit, že budou srovnatelně prověřeny dovednosti v širokém spektru kompetencí, jež se od maturanta v jazycích vyžaduje. Je didakticky zcela nenáležité, aby v předmětu, jehož hlavním cílem je budovat řečové kompetence, kandidát při maturitní zkoušce nebyl dostatečně, či dokonce vůbec prověřován z ústního projevu a aktivních stylizačních dovedností.
Teze 2
Pro přechodné období lze ovšem u češtiny jistě souhlasit se současným ministerským modelem společné části: maturitní test nechť se zatím zásadně nemění; centrálně nechť je stanovena metodika zadání a oprav slohové práce, zatímco opravy samé a jejich hodnocení se vrátí na školy (ideálně však s paralelním
Stránky: 1 2
Milí kolegové,
stránky ASČ mě zaujaly, i když je vidět, že jste na začátku práce. Ke státním maturitám – já si také myslím, že moji studenti začali více číst knihy a je to opravdu na učiteli, jak toho docílí. Takže ústní část zkoušky je podle mě skvělá, jen by se měli někteří kolegové ještě proškolit, aby věděli, jak na to. Mně osobně moc pomohlo školení kritického myšlení. Didaktický test je pro gymnázia naprosto směšný a moc jednoduchý. Měl by určitě obsahovat těžší otázky, ale zároveň být postaven tak, aby studenti odborných škol získali alespoň těch 45% a prošli – ti dobří. U slohových prací mi nejvíce vadí metodika zadávání témat. Téměř u žádného tématu není určeno, komu práci student píše. To je dost zavádějící. Student by měl znát téma, jako kdo píše a komu je text určen. Jinak mně se líbí výše zmíněná teze 2.
Vážení kolegové,
jenom se pousmívám nad Vaším názorem, že se víc čte…vím, že kluci, co skoro nic nepřečetli, byli výborní u maturity z češtiny..jen se podívejte na internet, kolik je tam taháků..jen se jako cvičené opičky naučili říkat cosi. Hlavně ty odborné termíny, to je třeba!
A moc se mně nelíbí, že mají mít stejnou maturitu žáci z učňáků i z gymnázií. Hrušky a jablka. Zdeněk Nejedlý, jednotné školství.
Za sebe a můj předmět (čeština) můžu říct, že teď toho vyžaduji o dost míň.
Vážený kolego,
výhrady, jež se objevují ve Vašem příspěvku, nečteme poprvé. K druhé z nich jsme se vyjádřili už v odpovědi ke komentáři p. Jiránka, k té první musím uvést, že skutečnost, že u maturity výborně uspějí žáci, kteří připomínají „cvičené opičky“, je chybou učitele. Je zapříčiněna neschopností vytvořit PL a vést zkoušení tak, aby se ukázalo, zda žák knihu skutečně četl a zda dokáže o textu přemýšlet a vyvozovat z něj závěry. Současně nemohu souhlasit s Vaší paušalizací – fakt, že na řadě škol žáci skutečně začali více číst, jsem si ověřil už vloni prostými telefonickým dotazy na vedoucí pracovníky cca 30 knihoven v různých koutech Česka a Moravy.
Vážení, je naprosto jasné, že je nutné se státními maturitami něco udělat. Vaše analýza však odpověď na řešení základních problémů státní maturity vůbec nedává. Základní otázkou totiž stále zůstává, zda skutečně chceme hodnotit společně žáky z odborných škol a z víceletých gymnázií. Sociální experiment, při kterém ve dvanácti letech oddělíme od zbytku populace skupinu vybraných dětí, zvýšíme jim hodinové dotace ze „státně maturitních předmětů“, abychom je po dalších osmi letech srovnávali stejnou maturitní zkouškou s ostatními vrstevníky, postrádá jakoukoliv logiku. Tento způsob státních maturit nemůže zvýšit celkovou úroveň středního vzdělání, pouze zvýhodní jednu skupinu žáků. Jistě, úroveň maturitních znalostí v českém jazyce a cizích jazycích je nutné stanovit jednotně, ale představa, že ke státní maturitě budeme přidávat další gymnaziální předměty může způsobit jen naprostou degradaci odborného školství. Je paradoxní, že gymnázia, která si nejvíce stěžovala na nízkou náročnost státních maturit, sama přešla na nižší úroveň státních maturitních zkoušek. Představa, že žák střední odborné školy bude ve všeobecných předmětech na úrovni žáka gymnázia a navíc ještě odborníkem ve svém oboru, je zcela scestná. Vede jen k tomu, že se z odborných škol stávají gymnázia druhé kategorie a mladých odborníků začíná být naprostý nedostatek.
Vážený pane Jiránku,
nemohu s Vámi souhlasit v tom, že základní otázkou maturit zůstává, „zda skutečně chceme hodnotit společně žáky z odborných škol a z víceletých gymnázií“. Základními otázkami jsou kvalita zkoušky a kvalita středoškolského vzdělávání. Teprve až na ně najdeme odpověď, můžeme se zabývat formou zkoušky, a to bez ohledu na to, jakou podobu náš systém škol momentálně má nebo bude mít. V duchu této logiky postupujeme.
Přidávání dalších předmětů do společné části maturitní zkoušky nenavrhujeme, pouze vymezujeme, které tři předměty jsou pro společnou část žádoucí (to neznamená, že by žák povinně maturoval ze všech tří předmětů v našem textu zmíněných).
Nikde také nepracujeme s představou stejné úrovně žáků všech středních škol v ČJL, CJ či M, uvádíme pouze, že kterýkoli žák musí dosáhnout alespoň úrovně minimální (tedy chce-li maturitu).
Vážený pane Jiránku,
„Asociace středoškolských češtinářů formuluje své odborné stanovisko pro ministerskou komisi jednající o budoucí podobě maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury“. A na vaši základní otázku odpovídám – ano, přečtěte si východiska a cíle ještě jednou. Je nutné ve společné části stanovit „laťku“, pod kterou se nedá jít, aby se mohl člověk „pochlubit“ středoškolským vzděláním ukončeným maturitní zkouškou. Rozdíl mezi různými školami pak zajišťuje profilová část.
Vážená paní Švihálková,
informovali jsme i dva členy komise – ing. Jiřího Zajíčka, předsedu CZESHA, a RNDr. Jiřího Kuhna, předsedu AŘG.
Vážený kolego Soukale, souhlasím s paní Švihálkmovou v tom, že se jedná a zajímavé čtení. Přečtu-li si ovšem, že v bodu 3 je první myšlenka věnována tomu, že k modelu MZ před rok 2011 se nelze vrátit, k čemu za stávajícího stavu tedy chceme dojít. Tvrzení o tom, co přinesla ona oslavovaná práce s textem, je velmi diskutabilní. Podívejte se jen na soulad obsahu didaktického testu MZ a ŠVP středních škol… Někde se začít musí, ovšem zakončením komínu nad neexistující střechou toho asi moc nevylepšíme.
Vážený pane Janderko,
kam chceme dojít, to náš text jasně naznačuje, konkrétně to najdete v dalších materiálech, které se na webu objeví pravděpodobně na začátku dubna.
Práci s textem považuji za obrovský klad nové maturity, podílí se na tom všechny její části, nejen test. Případný nesoulad maturity s konkrétním ŠVP nemohu posoudit; pokud ŠVP odpovídá RVP, tak by rozhodně neměl nastat. Polemizovat nelze dříve, pokud neuvedete zcela konkrétní příklady.
A co se týče komínu nad střechou – copak my onou střechou zároveň nestavíme základy? Copak se dříve např. vášnivě diskutovalo o kritériích hodnocení maturitní písemky, copak se ve školách věnovala adekvátní pozornost literární teorii, copak se dříve tolik četlo? Samozřejmě nesmírně záleží na kvalitě učitelů, ten, kdo neumí a nechce umět, nemůže neudělat z jakékoli maturity maturitní parodii. ostatně myslím, že většina současných maturantů by při bližším srovnání návrat „staré“ maturity rozhodně nechtěla.
Dobrý den, děkujeme za reakci.
Myslím si, že to není tak, že by si většina učitelů centrální maturity nepřála. Spíš na ně nejsou zvyklí, nechce se jim (logicky) vykonávat v souvislosti s nimi zdarma nadpráci, a hlavně jsou znechuceni neustálými manévry politiků a měněním podmínek za chodu – viz zbrklý a podle nás věcně nepodložený ústup od centrálního hodnocení slohů po jedné divoké a v nejednom případě lživé antimaturitní kampani. Právě proto se zaměřujeme primárně na období 2018+, tedy na dobu po vypršení nynější přechodné fáze: je zatím dost času problematiku prodiskutovat a učitele, středoškoláky i veřejnost na eventuální relativně pevný model připravit.
JK