Didaktické studie se na svých stránkách prezentují jako „odborný recenzovaný časopis především lingvodidaktického bohemistického zaměření, který ve svých monotematických číslech někdy tyto hranice cíleně překračuje širším záběrem vymezené tematiky a přesahem i do obecně pedagogických a didaktických souvislostí a do dalších předmětů vyučovaných na zvoleném typu školy“.

Tuto charakteristiku potvrzuje pohled do obsahu jednotlivých čísel (časopis vychází dvakrát do roka). Pro potenciální čtenáře nabízíme anotaci či ukázku ze dvou příspěvků.

Soňa Schneiderová: PÍSEMNÉ PRÁCE ČESKÝCH VYSOKOŠKOLSKÝCH STUDENTŮ JAKO ILUSTRACE JEDNÉ Z ČÁSTÍ AKADEMICKÉHO DISKURZU

Příspěvek popisuje na ukázkách písemných prací vysokoškolských a středoškolských studentů některé vlastnosti současného odborného psaní. Zamě­ řuje se na konkrétní jevy a skutečnosti, které činí studentům při psaní diplomových prací potíže. Zabývá se možnými příčinami nízké úrovně studentských prací a situaci výuky psaní odborného textu v Česku konfrontuje s „textovou výukou“ v anglosaských zemích, v Německu a ve Francii.

Isabella Pavelková: POSTOJE ŽÁKŮ K ČESKÉMU JAZYKU A JEJICH PERCEPCE UČITELI

„U žáků patří český jazyk mezi méně oblíbené předměty (průměr 3, což na zadávané škále odpovídá charakteristice: ani oblíbený, ani neoblíbený). Ještě menší oblibu má matematika, němčina a fyzika. Z pohledu učitelů se český jazyk v oblibě posouvá na poslední místo, průměrná hodnota je však mírně nižší: 2,9. Žáci považují český jazyk za druhý nejobtížnější předmět, jako obtížnější je vnímána již jen matematika. Průměrná hodnota (2,6) však naznačuje, že jde o předmět vnímaný jako obtížný, respektive ani obtížný, ani snadný. Z hlediska učitelů se český jazyk v obtížnosti umisťuje až za matematiku, chemii, němčinu a anglič- tinu. Průměrná hodnota je 2,8, což by naznačovalo, že učitelé českého jazyka si myslí, že žáci český jazyk přeci jenom považují za snazší. Výrazný rozdíl v pohledu na český jazyk mezi žáky a učiteli vidíme u charakteristiky: význam. Žáci považují český jazyk za druhý nejvýznamnější předmět, za angličtinou. Průměrná hodnota připisovaného významu českému jazyku je u žáků 1,7, což znamená, že ho považují za významný, případně velmi významný. Učitelé pravděpodobně podceňují žáky připisovaný význam českému jazyku, odhad žákovského významu se v jejich názoru posouvá až na čtvrté místo, za angličtinu, informatiku a matematiku. I průměrná hodnota je daleko nižší než u žáků: 2,4.“