„Pořád dumám, jak smysluplně zkoušet literaturu. Metoda, která asi nebude sedět každému, není výsledkem nějaké hluboké úvahy, byl to okamžitý nápad vedený potřebou dozkoušet třeťáky a mít možnost hodnotit formativně. Určitě ji nějak doladím, protože se osvědčila mj. i v tom, že opravování je zábava. Tak tady je příklad (…)“
Těmito slovy uvedla Monika Stehlíková působící na plzeňském Gymnáziu na Mikulášském náměstí práci studentky Lucie Franové:
Zdar Durych,
vkládam velkou důvěru, že pochopíš mý rozpoložení. Zrovna sem do sebe kopl pohárek vodky. Radši nebudu psát místo, legionáři maj voči všude. Pořád si řikáš, proč Ti píšu? Však já sám nevim, ech a přece píšu. Jak si tak sedim v hospodě, tře se mi vo nohu pes. Je vedro, co? A z toho vořecha se potim eště víc. Prostě léto. Vidíš, Rozmarný léto! Co ty na to, už si to čet? Ten Vančura nakonec nebude marnej. Ale nevim, nevim, jak to s nim eště dopadne. Jak by se mi teď hodil stín. No vida! Osel a stín… už si začínam vzpomínat, proč sem bral do ruky tužku. To Ti povim, to byla paráda! Takhle sem se dlouho nezasmál.Měl bys do Osvobozenýho taky zajít, třebas pak nebudeš tak zapšklý mužík. Já je v hloubi obdivuju. Jdou proti řádu. A jak střízlivě (střízlivost, tu taky obdivuju)! Nehněvej se, nehněvej, Durychu, můj pane. Poslednim, koho s Tebou mam chuť probrat, to je Jarda Seifert! Anebo se rozhněvej, co díš, to se stane. Víš, to mně se líbí. Člověk udělá chybu. Ale takovou ránu musíš nechat vyschnout. Pěkně bez náplasti. To já tak, abych se naklonil lékařskýmu soudku. Však to znáš. Jarda tenkrát věřil, že komunisti změní chudobu. Splet se, ale nezůstal u nich! A ta nobelovka, to je gól. Hele, zkus se nad sebou zamyslet. Myšlení bolí, co… ale podívej. Já Ti za něj i ty tři dukáty a sedmikrásku dam!
S vírou
Hašek
Uctivý Hašku,
ačkoli hádám, že Vás veškerá uctivost obešla. Věřím v řád a systém. Nehodlám na svém postavení nic měnit. Kubula a Kuba Kubikula, Kat a blázen, Maminka?! A komu tím prospějete? S tímhle na mě nechoďte, ničemu to nepřispívá. To baroko je jiná! Víte, vyžívám se v kontrastech. Světlo a stín. Chytrák a hlupáček. Já a Vy.
Příjemné povalečství,
Durych
