Valentýna Žišková, nynější septimánka Gymnázia Ústavní v Praze, je už návštěvníkům této rubriky známa z dřívějška (viz úvaha Česká povaha). Čerstvě se představila i čtenářům časopisu Dobrá adresa, a to textem V pekle je pořád otevřeno (ze školního hlediska šlo o domácí práci s volným zadáním, podmínkou byl pouze publicistický styl). Zdá se, že Valentýnino angažované a stále poučenější psaní oslovuje nejen její vrstevníky.

„Svůj status fet’áckýho doupětě si Cross vysloužil už dávno, hráli v něm Prodigy, chodila tam moje máma a byl – stejně jako dneska – (ne)chvalně proslulej. Fakt, že by ale kdokoliv z návštěvníků mohl sepsat knihu My děti ze stanice Holešovice, se ale majitelům klubu z nějakého neznámého důvodu nelíbil, a nejspíš proto se rozhodli uspořádat poetické akce, kde se sice podle mě taky fetuje ostošest, ale alespoň se tak děje v oparu kultury a kabátu poetična. (Ginsberg taky smažil, žejo.)

O jednom takovém večeru bude i tento článek. Básnická událost trefně nazvaná podle básně jednoho z účinkujích – V pekle bude otevřeno –, se konala ve čtvrtek, taky tak trochu v branách pekla – tedy ve sklepení klubu Cross.“

Narozdíl od ostatních podobných večerů bylo tentokrát v pekle nejen otevřeno, ale i plno. Hlavní „atrakcí“ měl být tentokrát J. H. Krchovský, který je oproti dalším vystupujícím známý i široké veřejnosti.

Více v Dobré adrese.