V lednových příspěvcích se vrátíme do pozdního podzimu loňského roku, k pracím žáků jedné z tercií Gymnázia Ústavní v Praze. Téma pro úvahu si žáci volili sami a obsah a kompozici práce si mohli promyslet s dostatečným předstihem. Celek nabídl vedle textů s náměty napohled banálními či otřelými – jaké jméno zvolit pro křečka, úroveň školní jídelny – zamyšlení s tematikou, jež hýbe spíše světem dospělých. Matouš Neužil si vybral uprchlictví a pojednal ho jednoduše, ale promyšleně, přičemž svůj závěr nechal vyrůst z osobních duchovních jistot. Aniž bychom ho prosazovali jako jediný možný, nebylo by od věci, kdyby se o podobnou názorovou a hodnotovou sebeanalýzu pokusil každý, kdo se k uprchlické krizi vyjadřuje.

Píše se rok 2015. Evropu zaplavují desetitisíce uprchlíků. Zažíváme velkou krizi. Společnost neví, jak má reagovat. V tuto chvíli přichází často kladená otázka: Máme uprchlíky přijmout, či nikoliv? A pokud ano, jak to máme udělat? Existují v podstatě dva naprosto odlišné názory. Podle prvního názoru bychom měli uprchlíky přijmout a ukázat jim vlídnou tvář. Podle druhého bychom měli dělat přesný opak, měli bychom uprchlíky poslat zpět do zemí, odkud přišli. Ale jak se máme rozhodnout? Ke kterému názoru se hlásit? Jak se společnost zachová? Tyto otázky již měsíce řeší politici po celé Evropě. Je hlavně na nich, jak se k uprchlíkům naše státy zachovají.

Kdo to vlastně uprchlík je? Za uprchlíka (utečence) je považován člověk, který opustil svůj stát z obavy, že bude (nebo již je) pronásledován pro náboženskou, rasovou či národnostní příslušnost.

Nyní, v roce 2015, probíhá již devátá migrační vlna za posledních 100 let. Zatímco nad předchozími lidé jen mávli rukou, tuto vlnu řeší snad každý a z ní plynoucí evropská krize se často zveličuje. Ano, tato migrační vlna je považována za velkou krizi Evropy, protože se s ní zatím nedokážeme vyrovnat. Názory Evropanů na uprchlíky jsou bohužel hodně ovlivňovány jinými událostmi. Jednou z nich jsou např. teroristické útoky v Paříži. Uprchlíci jsou často spojováni s muslimy, kteří tyto útoky, při nichž zemřelo několik set lidí, zosnovali a vykonali. Jenže uprchlíci často od islámu odpadají (někteří jsou pronásledováni za neradikálnost) a nemají příliš vyhrocené názory. Teroristé v Paříži byli lidé, kteří tam žili několik let. Dnešní uprchlíci utíkají zejména před hrozbou teroristické radikální muslimské organizace Islámský stát. Hlavně z Íráku, Sýrie, Afgánistánu a Pákistánu do Německa, Francie a Švédska. Většině z nich dojdou peníze v Řecku, kde žijí v zoufalství a klamné naději, že se jich ujme nějaká mezinárodní organizace.

Nyní se již pokusím zodpovědět otázku – co s uprchlíky. Přikláním se k názoru, abychom jim pomohli. Mám k tomu dva důvody. První je společný se všemi lidmi, kteří stojí za tímto názorem. Celá naše společnost stojí na kladných hodnotách, jakými jsou láska, solidarita a touha si navzájem pomáhat. Zkuste si představit společnost, kde by každý vyznával jen záporné hodnoty. Dojdete k závěru, že taková společnost by nemohla existovat. Důležité je si také uvědomit, jak by v situaci uprchlíků bylo asi nám. Podle toho bychom se měli rozhodovat. Viz staré přísloví: Jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě, tak se chovej k nim. Druhým důvodem je má víra. Jsem křesťan a to také přispívá k mému názoru. Ježíš řekl (když byl ještě na Zemi), abychom milovali ostatní tak jako sebe. Já jsem jeho lásku poznal ve svém životě a chtěl bych ji předávat dál.

Z toho plyne můj názor. Osobně považuji za dobré uprchlíkům pomoct a poskytnout jim azyl a bezpečí. Dál bych se snažil vyřešit problém Islámského státu a tenhle stát zničit, aby se uprchlíci mohli vrátit do své domoviny. Chci jim ukázat lásku a Evropu takovou, jakou si ji na počátku své pouti představovali. Je pouze na vás, jak se k problému uprchlíků postavíte.

Autor v konečné verzi práce zohlednil připomínky hodnotitele.

Připravil -js-

Zdařilá žákovská práce: úvaha o víře