Třetí ukázkou z prací terciánů Gymnázia Ústavní v Praze jsou Hvězdy Terezy Weberové. Autorka pojala svoji úvahu jako hru s fantazijní představou, neopouští však pole logiky a nenásilně vytváří pozitivní obraz světa.

Proč je na nebi tolik hvězd? Kde se tam vzaly? Co jsou zač? Samozřejmě že známe vědecké odpovědi, ale ty mohou být pro některé lidi trochu nezajímavé. Proto si teď vymyslím své vlastní.

Mohou to být duše zesnulých bytostí z různých částí vesmíru. Vždy, když nějaká bytost zemře, vznikne nová hvězda. Hvězd musí ale také ubývat, aby bylo vše v rovnováze. Když se nová bytost narodí, hvězda začne namísto ve vesmíru svítit v jejím těle. Je to vlastně reinkarnace. Hvězda je tedy nesmrtelná a bude existovat navždy. Pouze se střídá její bytí ve vesmíru a v těle.

Jak může hvězda vzniknout? Úplně na začátku, když ještě nebyla v žádném těle? Třeba nikdy nevznikla. Možná je tu pořád. Od nekonečna donekonečna. A co Velký třesk? Hvězdy (tedy duše) musely vzniknout až s ním? Možná ale Velký třesk není začátkem VŠEHO. Jen této dimenze, tohoto vesmíru a světa. Třeba vesmír, který známe, není jen jediný. A hvězdy bytostí, které se zde narodily, žily dříve ÚPLNĚ někde jinde.

Kdo se stará o to, aby určitá hvězda nevyhasla dříve, než má, nebo aby ji něco neohrozilo? Každou hvězdu zřejmě hlídá nějaký ochránce nebo průvodce. Nazývejme ho třeba andělem. Je to taková nadčasoprostorová bytost, která miluje svou hvězdu, nikdy ji neopouští a chrání ji. Jsou neustále spolu. Hvězda čekající na své narození by se bez anděla musela dost nudit.

Doufám, že moje hvězda ve mně bude svítit ještě dlouho. A až nastane čas jejího odchodu do vesmíru, bude svou září na noční obloze těšit ostatní a čekat na svou další příležitost.

Připravil -js-