Poslední ze čtveřice úvah terciánů Gymnázia Ústavní v Praze měla při „autorském čtení‟ ve třídě největší bezprostřední ohlas. Na bystré, hravě groteskní či lehce provokativní nápady Karolíny Suskové jsou její spolužáci zvyklí, přesněji – těší se na ně. Ne všechny v psané podobě vyjdou tak, jak si autorka představovala, ale při četbě jejích prací se češtinář nikdy nenudí.

Mnoho lidí píše úvahy o závažných problémech lidstva, například jestli bylo dřív slepičí vejce nebo slepice. Málokdo se však zaměří na obyčejné a nezajímavé věci, se kterými se setkáváme téměř denně. Já jsem se to rozhodla napravit.

Játrové knedlíčky jsou obyčejné, rozhodně však nejsou tak nudné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jak to asi vypadá v jejich životě?

Jistě záleží na lidech. Menší knedlíčky mohou mít radši mléčné zoubky malých dětí, velké zase umaštěné knírky obtloustlých plešatých staříků.

Je tady také možnost, že je to všem knedlíčkům úplně jedno, mohou třeba obdivovat kazy a kousky jídla mezi předními zuby. Bohužel, nikdo to nikdy nebude řešit.

Stejně tak nikoho nezajímá, jestli právě snědl knedlíčka filozofa nebo předsedu vlády.

To ale může být způsobeno také tím, že kdyby se někdo před přáteli zmínil o tom, že snědl taxikáře, asi by velmi rychle skončil v nějaké psychiatrické léčebně mezi lidmi, kteří se pokusili uškrtit své rodiče ponožkou.

Ale zpátky ke knedlíčkům. Plavat v mastné polévce asi není nic příjemného. Má to sice i své výhody, třeba dostatek přátel (pokud tedy nejste šprt zaměřený na těžbu čehosi na severovýchodě Uzbekistánu).

Velkou nevýhodou však může být častá změna teploty, způsobená ohříváním polévky, která na knedlíčky může mít špatný vliv. Ačkoliv na to jsou jistě zvyklé.

To, co by je ale mohlo rozhodit ještě víc, je jejich předhození kočce či jinému domácímu zvířeti. Nelze ovšem vyloučit, že právě pevný stisk ostrých psích zubů je to, co jim chybí ke spokojenosti.

Vlastně o knedlíčkách nevíme vůbec nic. Nemůžeme říct, že ten má rád mrkev a tamten zase celery. Nedokážeme odhadnout jejich postavení ve společnosti.

Navíc jsme odsouzeni k nevědomosti, jelikož vědci mají na práci závažnější věci než život knedlíčků v polévce.

Je to opravdu k pláči, ale lidem se nikdy nepodaří odhalit veškerá tajemství knedlíčkového života.

Autorka zohlednila připomínky hodnotitele práce.

Připravil – js-