„Škola není strojem na vzdělávání, nýbrž místem, kde se mají všichni − učitelé, žáci, rodiče − společně učit být ve společnosti a společnost,“ říká Petr Fischer v článku Sociálně debilní společnost. Jenomže náš systém je vysoce selektivní. Zcela v rozporu s idejemi společného vzdělávání jsou žáci velice předčasně vyváděni ze základních škol na víceletá gymnázia, která byla obnovena spíše jako nostalgická vzpomínka na první republiku než jako skutečná potřeba vzdělávacího systému. Mají však velkou podporu rodičovské veřejnosti, která spolehlivě tlumí odvahu politiků víceletá gymnázia byť jen omezovat.

Fischer mluví o růstu sociálně vyloučených lokalit, ale stejným projevem ne-společného vzdělávání je růst sociálně exkluzivních lokalit, totiž soukromých škol, které ze společného vzdělávání vyvádějí další žáky: děti z rodin, které si mohou dovolit 60 až 100 tisíc školného ročně. Společné vzdělávání u nás kulhá, protože se jednostranně zaměřuje na veřejné školy. Inkluze může paradoxně nahrávat dalšímu zvyšování selektivnosti tím, že rodiče budou děti  ze společného vzdělávání vyvádět ještě více. Na VG ze strachu o inkluzívní proměny základní školy, na soukromé školy s vědomím své sociální síly.

Zdeněk Sotolář ve svém blogu na stránkách iDNES.cz. K tématu viz též ZDE.