Každé testování se může proměnit v samoúčelný klacek. Stejně tak i mezinárodní testování PISA. Klacek teď jde z ruky do ruky a z české školy uprostřed teče krev.
Samozřejmě tento klacek neopomněl zvednout i expert Feřtek z EDUinu. Trochu ve věšteckém duchu vysvětluje, Proč se za tři roky v mezinárodních testech gramotnosti zase zhoršíme. Ono je vlastně jedno, jak dopadneme. Když se zhoršíme, bude za jasnovidce, když se zlepšíme, experti se samozřejmě shodnou, že to není díky škole, ale škole navzdory.
Celý blog ZDE.
A snad ještě: Pozornosti expertů jaksi uniká, že absolutně nejlepší výsledky jsme v testech měli v r. 1995, tedy již v čase svobody, ale stále ještě se žáky, kteří se zjevně ještě nestačili nakazit tím, na co si dnes učitelé houfně stěžují.
Feřtek ve svém komentáři v Respektu mj. tvrdí:
„Druhým problémem je, že testy přijímaček, které připravuje Cermat (vzor k nahlédnutí ZDE), jsou orientovány velmi výrazně na zapamatovatelné informace a znalosti. To logicky povede školy k orientaci na tyto dva předměty a to, co testy požadují. Tady je například test z češtiny. Je to opravdu tísnivé čtení, když víte, že testy PISA se stále více zaměřují na praktickou aplikaci, vědecké myšlení a využití znalostí a tuto tendenci chtějí do budoucna posilovat. Tedy že je zajímá něco zcela jiného, než co se ve většině otázek českého testu ověřuje.“
Expert promluvil – a evidentně vůbec neví, o čem mluví. Ona „výrazná orientace na zapamatovatelné informace a znalosti“ neznamená nic víc, než že test pracuje (zdaleka ne ve všech úlohách) s termíny, které spoluvytváří obsah daného oboru. To je myslím neoddělitelná součást vzdělání. Ještě důležitější je, že vždy je třeba termíny aplikovat na text, jinými slovy nejde o pouhou pasivní znalost. (To je věc, kterou jsme se před časem marně pokoušeli vysvětlit matematikovi O. Botlíkovi při jedné z jedné poučovatelských agresivních exkurzí do češtiny.)