Teze k zaměření revize RVP ZV
- Je potřeba ihned zahájit průběžnou debatu s učitelskou veřejností, vyplňování dotazníku samozřejmě není debata, není možné se vymlouvat na kapacity, je velice nebezpečné tuto debatu odkládat, nevezmou-li právě učitelé revizi za svou, bude naplňována pouze formálně
viz kulatý stůl SKAV a EDUin, P. Skalická: „Mně přijde strašně důležitý … participační proces. A pokud učitelé nebudou těmi, kdo se na tom budou podílet, a bude to dokument, který jim bude jen předložen… pak to zajištění vidím jako velmi komplikované…“
- Je potřeba co nejdříve jednoznačně vymezit pojmy revize, vztah mezi kompetencemi a gramotnostmi, sjednotit obecné cíle vzdělávání ve všech závazných dokumentech
viz NÚV, V čem bude revize spočívat: „Pomocí výsledků učení bude vymezeno závazné vzdělávání pro všechny, výsledky učení budou vyjadřovat, co má žák skutečně umět, tedy kterými znalostmi, dovednostmi, vědomostmi bude disponovat a které bude připraven prokázat.“ Znalosti a vědomosti?
- Je potřeba dobře nastavit upřesňování výsledků učení tak, aby nehrozilo jeho zúžení na snadno testovatelné položky, jak tomu bylo dříve při tvorbě standardů a jak aktuálně ukazují baterie testů ČŠI, toto riziko ještě posílí tzv. příklady výstupů
viz J. Straková v prezentaci D. Dvořáka: „Konkretizace pomocí úloh s ukázkami žákovských výstupů a jejich hodnocení mi připadá správná a užitečná. Dovedu si představit, že oponenti budou argumentovat, že chceme zglajchšaltovat vzdělání. Je možné, že to bude i reálně hrozit, bude-li rozsah standardu neúměrný, tomu je třeba zabránit.“
- Je potřeba včas zabránit tomu, aby se RVP ZV tvářil ještě v duchu reformy, ale v praxi se vracel k osnovám, zvážit význam dvoustupňového kurikula, ve kterém bude pevně stanoveno učivo na 70 %, stejně jako průřezová témata zřejmě ztratí průřezovost
viz J. Činčera, podkladová studie Environmentální výchova jako průřezové téma: „(…) je zřejmé, že návrh počítá s de facto rozpuštěním průřezových témat jako samostatné části RVP. Vzhledem k charakteru takové změny lze také předpokládat podstatnou redukci obsahu průřezových témat oproti současnému stavu.“
Teze ke vzdělávací oblasti Český jazyk a literatura
- Pro očekávané výstupy dílčích částí oblasti (Komunikační a slohová, Jazyková a Literární výchova) nadřadit a stručně a jasně formulovat cíle vzdělávací oblasti; dnes v charakteristice vzdělávací oblasti najdeme oddíl Cílové zaměření vzdělávací oblasti, ten je zaměřen především na postoje, avšak bez dalších souvislostí s očekávanými výstupy, není jasné, jak mají být tyto postoje dosahovány
- Prodiskutovat postavení Literární výchovy ve vztahu s oblastí Umění a kultura, vidět také literaturu jako „jiné než pouze racionální poznávání světa“ a chápat ji „jako specifický způsob poznání“, položit důraz na rozvoj čtenářství, čtenářských dovedností a návyků, ne na rozbor textu a zvládnutí literární terminologie; zcela vypustit očekávané výstupy zaměřené na literární historii
- Cíleně propojovat Jazykovou výchovu a Komunikační a slohovou výchovu, tedy tvořím texty a k tomu potřebuji; to ale neznamená ústup od gramatiky a zužování českého jazyka pouze na jakousi čtenářskou gramotnost (jak např. vidíme v testech Kalibro), ale vypustit některé učivo, např. slovotvorné rozbory, 11 druhů příslovečných určení nebo „proslulé“ doplňky
- Respektovat skutečnost, že texty již vznikají více psané na počítači než psané rukou, tedy ne „v písemném projevu zvládá pravopis…“, ale vytváří pravopisně správné texty (i s) pomocí ITC technologií (s ohledem na základní typografická pravidla); oponenti obvykle mají námitky proti závislosti na počítači, ale určité závislosti na technologiích se v 21. století jistě neubráníme ani jinde
- Při tvorbě očekávaných výstupů postupovat od základního vzdělání ke střednímu, nikoliv opačně od maturity k základnímu vzdělání, střední školy mají občas nepřiměřené požadavky na to, co by žáci měli ze základního vzdělání umět; zdá se, že se velice rozumným směrem vydal Cermat při tvorbě jednotné přijímací zkoušky, stále platí, že nejméně 25 % žáků nebude z českého jazyka maturovat
Novináři – a bojím se, že i někteří ředitelé či učitelé – objevují Ameriku. A velmi mne znepokojuje toto:
„Ředitelé a ředitelky základních a středních škol, se kterými Seznam mluvil, se tedy shodují, že by od ministerstva školství uvítali návod. Ten by měl říct, co musí každý žák umět a co už je nadstavba.“
Podle dosud publikovaných zmínek o potenciálním „provzdušňování“ učiva to vypadá, že o případné redukci bude rozhodovat kdekdo, jen ne ti, kteří daný obor vystudovali a kteří se mu odborně věnují (ledaže by měli čirou náhodou úplně stejné názory jako pan ministr). Děsím se toho, až nějakého sebevědomého chytráka napadne, že skladba či pravopis jsou vlastně zbytečné, když dělají žákům takové problémy.
Diskuse nad obsahem výuky je samozřejmě nutná, probíhat by ale měla permanentně, ne jako kampaň a nikoli pod direktivou amatérů. A nebude vůbec jednoduchá, viz třeba diskuse nad tím, co je vlastně elementární v dějepisu. Jak ale přimět nynější mocenskou či mediálně vlivnou skupinu k (alespoň) pochopení tohoto faktu, opravdu nevím.
Dovětek k článku: Opět se zde objevují ruchovci a lumírovci, na ty „provzdušňovači“ už několik let pořádají doslova hon. Kdyby Vrchlický věděl, kolika lidem způsobuje myšlenkové ujímání, určitě by zamlada zůstal v Itálii, psal by ve svých milovaných románských jazycích a dnes by tížil jižanské hlavy. Příznačné ovšem je, že leckterý novinář – a možná ani vymítač zbytečností – si v textu nedokáže uhlídat rozdíl mezi RVP a osnovami, ba ani to, že lumírovci a spol. se prostě nepíší s velkým počátečním písmenem.
http://www.pedagogicke.info/2019/09/josef-maci-nechame-machu-vypustime.html
S odkazem na první větu příspěvku bych rád položil otázku k diskusi: Co byste jako učitelé češtiny z kurikula vlastně vyřadili?
V posledních desítkách let se do kurikula s proměňujícím se světem dostávají nové oblasti a problémy, respektive jejich význam je posilován (environmentální témata, ICT, …). Stejně tak tomu je v předmětu český jazyk a literatura (mediální výchova, zmiňovaná typografie, …). Témat, problémů, učiva na jednu stranu přibývá, na druhou stranu by jich tedy mělo logicky také ubývat. Rozvrh hodin se zřejmě nenafoukne a počet hodin češtiny zůstane na většiny škol stejný. Co vše z tradiční češtiny tedy vyhodit, abychom získali prostor, který nám umožní vytvořit moderní kurikulum hodné 21. století?
Mediální výchova je primárně součástí OV či ZSV, do češtiny se může prolnout zcela přirozeně např. analýzou některé z diskusí. Typografická úprava se propojuje s výukou IT, vidím ji spíše jako individualizovanou průběžnou výuku probíhající v souvislosti s tím, jak žáci připravují vlastní materiály. U redukce se budu zčásti opakovat: Samozřejmě nemůže zasáhnout některou z oblastí jako celek, snad s výjimkou literární historie (viz výše). V principu je třeba redukovat komplikované, nejednoznačné, obtížněji řešitelné příklady a případy v kterékoli oblasti; přesněji zařazoval bych je nebo se žáky řešil úměrně jejich možnostem. Současně je třeba říci, že takovéto jevy mohou být ideálním prostředkem pro tříbení myšlení a jazykového citu, a také že svévolná redukce učiva na základě toho, že některé jevy jsou náročnější, je chybou.
Já nemám nic proti komplikovaným jevům (rád je vkládám do JR), jen se NESMÍ stát cílem zkoušení. Tady souhlasím s poznámkou pana Kostečky o významu mluvnice k rozvoji abstraktního myšlení.
Nejde o vyhazování, ale spíše obrušování učiva. Na základce není nutné jít tolik do hloubky. O mluvnici jsem zčásti psal, řešení může být velice jednoduché: např. doplněk probrat, ale nezkoušet. Literaturu lze obrousit o literární historii, odstranit např. ČJL-9-3-07 uvádí základní literární směry a jejich významné představitele. Podobně lze sloh obrousit o funkční stylistiku (tu má mít na paměti učitel, ne žák), které jsou podřízeny slohové kapitoly běžných učebnic, ale zároveň zcela ignorují mnohé očekávané výstupy, např. zaměřené na mediální výchovu (ČJL-9-1-01,2,3).
Připomínám ještě dva autorovy texty:
http://www.ascestinaru.cz/zdenek-sotolar-maturitni-pisemka-aneb-rukou-nebo-strojem/
http://www.ascestinaru.cz/zrusme-propadani-rika-zdenek-sotolar/
Souvislost spíše volná: http://www.ceskaskola.cz/2018/03/vaclav-mertin-vychovy-ve-skole-by-mely.html
Souhlasím, s drobnými připomínkami:
pozor, abychom s vymítáním 11 druhů PU nevymetli skladbu, stejně tak u slovotvorného rozboru;
výstup pro literární historii na ZŠ bych ponechal, ale v podobě typu „učitel zařazuje literárněhistorické učivo v souvislosti se školní a mimoškolní četbou s ohledem na možnosti žáků“.
Ještě doplňuji, že jakkoli je třeba zohlednit fakt, že většina textů dnes vzniká na počítači, nelze rezignovat na přiměřenou výuku pravopisu.
Rozhodně nejde o vymetení skladby, pravopisu, nebo celé mluvnice. Ale pojďme se zaměřit na to, co je potřeba k tvorbě textů, nebo samozřejmě i ústních projevů. Viz zdejší poradna a obtížnější souvětí.
Doplněk je větný člen jako každý jiný. Když vymeteme to, co žákům nejde, nezůstane z mluvnice nic.
Pan Sotolář se chce zaměřit na to, co je potřeba ke tvorbě textů, a opomíjí fakt, že osvojování mluvnického systému mateřského jazyka napomáhá rozvoji abstraktní ho myšlení a usnadňuje studium jazyků jiných. Přinejmenším.
Neopomíjím, jen jsem tutéž poznámku o abstraktním myšlení pro přehlednost textu vynechal. Dobře mi tak. Ale stejně bych rád připomněl, že mluvím o RVP.ZV. Ono na základce ledasco vypadá jinak než na gymplu.