Tak se zase vynořil z přítmí Karmelitské učitelský kariérní řád. Starý zmetek vystřídal zmetek nový. Ale pěkně ověnčený hesly jako za první pětiletky „Motivovaný učitel s jasnou vizí osobního profesního růstu“.
Tou vizí profesního růstu jsou dva kariérní stupně. Nazvat příchozího absolventa (v ministerské hatmatilce „začínající učitel“) kariérním stupněm (KS) 1 nic přece neznamená. Po zjednodušeném atestačním řízení (?) se každý (a co když ne?) stane „samostatným učitelem“ v KS 2. A po jakémsi dalším atestačním martyriu se z něj konečně stane „vynikající učitel“ a do konce života má stejně vymalováno. Jasná vize.
Samozřejmě že počet vynikajících učitelů bude pečlivě redukován byrokratickou eugenikou a ještě v roce 2027 jich bude maximálně 41 500. Selektivity se ministerstvo rozhodně nezbavilo, ale přejalo ji v duchu původní zmetkovité a zaplať bůh odmítnuté podoby. „Atestační řízení mezi KS2 a KS3 bude v gesci MŠMT (resp. NIDV).“ Jak? To si ministerstvo schovává jako překvápko. Proč bychom to měli vědět?
Ministerstvo školství se neposunulo pod bičíkem Kateřiny Valachové ani o píď směrem k učitelům. Proč by s námi měla jednat? Proč by nám měla nabídnout širokou a otevřenou diskusi? Proč nám, učitelům? Ale pak si budou ministerští stěžovat, že nemáme informace? Nebo že si některé jenom vybíráme? MŠMT nám odkapává informace doslova kapátkem. Arogance moci se předvádí ve své ohyzdné nahotě.
Nedávno mi jeden kolega napsal, zda nenastal čas k petici za odvolání ministryně školství. Já mu, naiva, odpověděl, že chceme diskusi. Dnešní zpráva o zásadách kariérního řádu, který má jít už v březnu (!!!) do vlády, přišla jako studená sprcha. Jako pořádná facka těm, kteří (jsme) věřili na diskusi. Jako výsměch všem učitelům, kterých se kariérní řád dotýká především. Tak se mi chce říci: Děkujeme, odejděte.
Převzato z autorova blogu na iDNES.cz.
Každý máme své preference. Výsledný seznam je kolektivním dílem. Dějiny literatury by se neměly přepisovat na základě ideologie, tady kráčíte plně ve Rzounkových stopách. Ostatně srovnejte, co se psalo o týchž básnících v učebnicích před třiceti lety a dnes.
Já ve Rzounkových stopách opravdu nekráčím:). Neučím na VŠ a nevytvářím žádné systémy, které bych chtěla vnucovat jiným. Nepíšu kánony – naopak, budu muset kvůli kolektivní školní četbě škrtat ve vlastním seznamu. A mám tam i několik komunistů – a dvanáct nositelů Nobelovy ceny. Taková škoda 🙂
Tak těch Nobelových cen je tam pět i se Seifertem 🙂
V kánonu Cermatu, samozřejmě. Do roku 1985 bylo uděleno asi čtyřiaosmdesát N. cen autorům mnoha národností – ale Mastičkář, Rukopisy a S. K. Neumann jsou pro češtináře zjevně důležitější. 🙂 Mimochodem, pane kolego, Váš návrh byl výrazně lepší. Udržel jste seznam o dvou stech titulech po první, ročníkové unifikaci četby? 🙂
Vloni jsem nematuroval, ale žádné třenice jsem mezi maturujícími kolegy nezaznamenal. Poměr české a světové literatury je přibližně paritní. Opakuji – zkuste to vzít opačně a uvést, kteří autoři světové literatury uvedeni být neměli.
Uvedené tři české položky v seznamu nejsou náhodou, díla i Neumann mají v české literatuře významné místo, blíže viz odborná literatura. Neměl jsem s nimi zásadní problémy, byť jsem je nepreferoval.
Veronika Valíková napsal:
16.2.2016 (22.50) (Upravit)
Je tedy pro zařazení do Kánonu důležitější, je-li autor komunistickým básníkem (bez koncové reflexe) než nositelem Nobelovy ceny? Podle poměru vybraných to tak vypadá. Zajímavé. 🙂 🙂 🙂
Už jsem odpověděl v prvním komentáři. Proč ztrácíme čas nesmysly?
Omyl, pane kolego. Já přemýšlím o smyslu. O smyslu literatury jako předmětu. Dobrou. PS: mimochodem, argumentačně jste se neopřel do žádného z mých komentářů. Pouze jste je označil za „bizarní“ a „nesmyslné“. Slušný výkon. 🙂 🙂 🙂
Nekráčíte, jenom prostě počítáte komunisty (narozdíl od těch, kteří podle vás kráčí). A jak souvisí kánon s tím, že škrtáte ve své četbě? Kdo vás nutí ztotožňovat školní četbu s kánonem?
1. Srovnávám poměr pravověrných komunistů bez konečné sebereflexe (Seiferta miluji, Halase také) a nositelů Nobelovy ceny v kánonu – a ptám se, která skupina je pro vývoj literatury důležitější. 🙂 To není sekernictví, pane kolego, to je relevantní otázka.
2. Škrtání souvisí s loňskou novinkou Cermatu, školním maturitním seznamem četby. Dejte dohromady čtyři češtináře a požádejte je o společný průnik moderní světovou literaturou – většinou vám vyleze Petr a Lucie, Malý princ, Na západní frontě klid, Sto roků samoty a Jméno Růže 🙂 Tak nějak budou vypadat unifikované seznamy. A tak nějak vznikal i kánon (ačkoli Exupery a Rolland tam možná nejsou- měli byste napravit :)) Sečtělým kolegům se omlouvám.
Připadá mi nedůstojné handrkovat se o jména a vysvětlovat vám, že o zařazení jmen nerozhodoval politický názor ani udělení Nobelovy ceny, ale jiná, podle mého nepoměrně důležitější kritéria (svoji představu o nich jsem zveřejnil v tuším červnovém článku o kánonu). Zkuste to otočit – vysvětlete, proč by některé z vám nemilých jmen v seznamu být nemělo.
Jak jste vysvětlila, škrtání nesouvisí s kánonem.
Ke sjednocování jsme se vyjádřili kriticky, v tomhle Cermat nepodporujeme. I tak si ale myslím, že zodpovědnost je v rukou učitelů na školách; ti si musí ujasnit, pro koho je seznam určen a čemu má sloužit.
Tento článek se výborně hodí do výuky komunikace jako zadání pro úkol rozlišit v textu postoj k věci a postoj k osobě (instituci). Ale vážně: styl považuji za nešťastný; věcnost zcela ustoupila ventilaci velmi zahořklého osobního přístupu pisatele k ministryni a celému ministerstvu (výraz „přítmí“ již v první větě). Jak pak očekávat, že podobné hlasy vezme ministerstvo vážně? Nebylo by na místě, aby postoje ASČ v této věci reprezentoval někdo jiný?
Zdeněk Sotolář nereprezentuje názory ASČ, není ani členem tohoto sdružení. Jeho blogy nicméně přetiskujeme proto, že dokážou bez příkras pojmenovat problémy, na něž učitelé naráží. Věcnost textu podle mého názoru nechybí. Styl odpovídá nejen autorovu rozhořčení, ale především stylu a obsahu jednání paní ministryně. Nejnovější vývoj kolem kariérního řádu je skutečně výsměchem učitelům.
A slavný „Kánon“ literatury k didaktickým testům je výsměchem celé moderní světové literatuře. Obojí za panování paní Valachové, proti Kánonu se ovšem Asociace nijak nevymezila. Mně je proto ukradený kariérní řád – nějak se skrze tu češtinářskou totalitu do důchodu prokoušu. Pěkný večer, jdu si v (v Kánonu) spočítat poměr komunistů a nositelů Nobelovy ceny :)A napsat blog Evropanství podle Cermatu. Vysvětlím v něm absenci Tolkiena v „Kánonu“. 🙂 🙂 🙂
Komunisty a nositele Nobelovy ceny jsme nějak zapomněli řešit a myslím, že je neřešil nikdo ze stovek učitelů, kteří se do tvorby kánonu zapojili alespoň vyplněním dotazníku. Bizarnější kritiku jsem dosud nezaznamenal. A platí to i pro „češtinářskou totalitu“a „výsměch moderní světové literatuře“.
Je tedy pro zařazení do Kánonu důležitější, je-li autor komunistickým básníkem (bez koncové reflexe) než nositelem Nobelovy ceny? Podle poměru vybraných to tak vypadá. Zajímavé. 🙂 🙂 🙂
PS: Počítáte, pane kolego? Já jsem počítala už při DT v roce 2012. Od Máchy až k Neumannovi všichni čeští básníci z učebnic. Převládá levice. Jak to češtinářům za Rzounka nadiktovali do sešitů 🙂